Jak lze prakticky skloubit funkci synodního kurátora s povoláním lékaře?
Myslím, že budu muset nějakým způsobem činnost lékaře omezit. Bez toho by to nešlo, ale nemohu se svým povoláním přestat. Řekl bych, že spojení práce v církvi a práce lékaře je spojení velmi dobré. Po celých pětadvacet let, co jsem lékařem, žiji aktivně v církvi. Přidělávalo mi to práci, ale velmi mě to obohacovalo. V oborech byla nakonec práce kvalitnější a doufám, že to půjde skloubit i teď, když té práce bude ještě víc.
Má naše církev nějaké specifikum, které je ti obzvlášť blízké?
V církvi jsem vyrostl, takže je mi milá a blízká. Mám-li přece najít nějaké specifikum, připadá mi, že tato církev je ekumenicky nejotevřenější, že v ní mohou žít pohromadě nejrozmanitější směry. Ve své budoucí funkci chci dbát o to, aby všechny tyto směry mohly spolu žit ve vzájemném naslouchání a obohacováni.
Jakou úlohu má mít synodní rada v dnešní době, kdy se leccos mění?
Domnívám se, že by se měly do nejvíce omezit hospodářské a správní starosti synodní rady a že by se měly povýšit její pastorační úkoly – myslím tím hlavně pastoraci pastorů. A pak je potřeba dělat koncepční práci pro celou církev a mluvit za celou církev i před světem, před národem.
V čem vidíš největší překážky rozhovoru uvnitř církve? Rozhovor je hlavni podmínkou spolupráce. V minulosti jsme často zažili uzavřenost některých směrů, rozhovor chyběl nebo se vlastně přímo vylučoval. Doufám, že už i podle průběhu posledních synodů, že k sobě máme v církvi vždycky každým zasedáním o krůček blíž a že čím dál tím víc spolu můžeme mluvit. Myslím, že ty hranice a zdi, které jsme si mezi sebou v minulosti nastavěli, padají a mám naději, že ty překážky v budoucnu nebudou.
K čemu bys chtěl koncepčně církev vést?
Nemyslím si, že by mým úkolem bylo církev vést. Nebudu v čele církve sám, synodní rada je kolektivní orgán a nemyslím si ani, že by tu synodní rada byla proto, aby církev jednoznačně vedla. Mým cílem je otevřenost. Otevřenost, vzájemná v církvi, otevřenost i vně církve, k jiným křesťanským církvím a hlavně k nevěřícímu světu. Žádné ghetto, žádné uzavřené skupinky. Jestli mám sám nějaké přání, tak stát se integrující osobností v církvi.
Jaký postoj budete zaujímat k církvi římskokatolické?
Chtěl bych usilovat také o větší otevřenost než byla dříve. Bez předsudků bychom se měli snažit chápat katolické postoje, katolické myšlení, které jistě je v některých směrech jiné než naše a měli bychom se s uznáním této jinakosti snažit spolupracovat tam, kde to je možné. Budou-li se o to snažit obě strany, jistě budeme moci v mnoha oblastech spolupracovat.