Chtěl bych tímto poděkovat a odpovědět všem, kteří nám sdělili své výhrady ke Zprávě Evy Greigové (Protestant 5/91). Obavy některých čtenářů, zda lze text považovat za věrohodný, rozptyluje písemné svědectví přímých účastníků, které má redakce k dispozici. Souhlasím, že přístup autorky je arogantní, předem deklasující atd. a zamýšlím se nad výtkami, že takovýto (slovem jednoho čtenáře:) blivajz by Protestant neměl otiskovat. Odmítám však rozmanitá podezření, podsouvající redakci nekalé záměry, včetně výmyslu – pro některé zřejmě neodnaučitelného že jsme řízení ze zahraničí. Zásadním důvodem pro otištění byla naděje, že nás toto veřejné „sestoupení do bažin“ zbaví posledních zbytků iluzí a otevře oči pro poznání: Taková jsme církev, až k těmto koncům jsme to dopracovali. Takto už dále ne!
Protestant vzal tu špínu na sebe, Bůh suď.
V jednom z dopisů to bylo vyjádřeno velmi pěkně a podle mého názoru i velmi přesně: „Je to smutná (jedovatá, zlá) zpráva, kterou nás uštkl Protestant. Máme-li se však uzdravit, tak se musíme léčit a ne mlátit toho, kdo nám řekl, že máme v sobě jed.“
Děkuji za pochopení.