Výbor Sdružení evangelických církví vyzval v Kj Č. 36 „k modlitbám za zachování společného státu“. O dobrých úmyslech této výzvy nepochybuji, nicméně – můžeme se modlit za to, aby věci dopadly podle našeho politického přesvědčení?
Nevzpomínám si, že bychom se v uplynulých desetiletích někdy modlili v našich kostelích za pád komunistického režimu, za brzký a zdařilý převrat. Modlili jsme se jinak – za právo a spravedlnost, za moudrost a odpovědnost, za svobodu a důstojný život, za trpící a ukřivděné. Odhlédneme-li od naši nestatečnosti, která v tom jisté sehrála své, byly takové modlitby správné, neboť se máme modlit za to, co Bůh chce (Mt 6,10; 26,39) a ne za to, aby podporoval naše politické koncepce.
Držme se toho i dnes. Modlit se za udržení společného státu může být stejné braní jména božího nadarmo (Ex 20,7), jako kdyby se slovenští katolíci modlili za vznik samostatného Slovenska. Pro určitou politickou alternativu se můžeme na základě víry rozhodnout, můžeme ji podle svého nejlepšího vědomi a svědomí zastávat a prosazovat, ale těžko nás něco může opravňovat k jistotě, že naše alternativa je totožná s vůli Boží. Legitimní a mnohem případnější zdá se mi na základě biblické víry modlit se dál za právo, moudrost a odpovědnost, za ty, kdo trpí křivdu, za smířeni mezi národy – s vědomím, že v Kristu nezáleží na tom, zda jsi Čech, Slovák nebo Čechoslovák (Ga 3,28–29).
Bonhoeffer napsal, že nemáme dělat křesťanskou politiku, ale máme dělat politiku jakožto křesťané. Stejné tak platí, že nemáme prosit Boha, aby podporoval naši politiku, ale za to, aby naše politika byla dobrá.