Š

Hutně a chutně 8/1995

„Lidová strana, jak známo, je stranou křesťanskou. Potíž je v tom, že vůbec není jasné, co tento přívlastek v naší praktické politice znamená, nepočítáme-li fakt, že členové a voliči takové strany častěji než ostatní navštěvují kostel,“ napsal ve svém komentáři o současném rozpoložení a ambicích KDU-ČSL Richard Štencl v Respektu 38/95.

Hutně a chutně 7/1995

Redakce Perspektiv se obrátila na několik myslitelů mezi katolíky, aby se vyjádřili k dvěma tezím Miloše Rejchrta z článku „Kde jste, Zvěřinovi žáci?“, že čeští katolíci nechávají české evangelíky, aby za ně suplovali kritické veřejné mínění uvnitř katolické církve a že mentalita české katolické církve se rozchází s mentalitou Západu. Vyjímáme některé myšlenky:

Hutně a chutně 5/1995

Redakce Protestanta obdržela pozoruhodný příspěvek ke kultivaci našich polemik: otevřený dopis Miloši Rejchrtovi, nepodepsaný pravým jménem. Se vznikem nového publicistického útvaru seznámíme nejspíš fakultu žurnalistiky, kde „otevřený anonym“ jistě rádi zpracují a využijí při výuce. KMK by se tak mohla dostat do učebnic v zábavnějších souvislostech, než jí to hrozí dosud.

Křesťan je realista

tvrdí nadějně titulek i celý rozhovor s Tomášem Halíkem v Nedělních Lidových novinách. Že však v některých případech jde spíš o zbožné přání, ukazuje hned následující článek, který bez ohledu na realitu současné diskuse a výsledky historického zkoumání pěstuje pověry tak slaďounce, že realistům zřejmě nakonec nezbyde než Lidové noviny odhlásit.

Hutně a chutně 4/1995

Zjevná dobrota Tomáše Ježka se opírá o křesťanství. Je věřící evangelík s životním krédem: „Věřím, že všechno se nakonec vždycky obrátí v dobré, neboť Pán Bůh nás má rád.“ Do revoluce chodil s železnou pravidelností na biblické hodiny. Když jeho manželka vážně onemocněla, uskutečňují se takové hodiny u nich doma.

Hutně a chutně 3/1995

Vatikán schválil zázraky blahoslavené Zdislavy z Lemberka (13. století) a při papežově návštěvě v Olomouci bude patrně prohlášena za svatou.

Návrh zákona o postavení církví a náboženských společností by měla vláda projednávat v dubnu letošního roku. Podle různých vyjádření se zdá, že myšlenka „církevních bonů“ vládu opravdu zaujala.

Hutně a chutně 1/1995

Sarkanderovská diskuse nabírá na obrátkách. Typicky ostře zhodnotil situaci v LN Jan Dus, odpovědí mu byla méně věcná, o to však nábožnější řeč Františka Schildbergera. Karel Steigerwald vyřešil problém po svém: katolíci nechť postaví sochu svatořečenému na jednom konci náměstí, evangelíci zlopověstnému na konci druhém – a hlavně ať s tím dají pokoj.