Papež Jan Pavel II. se omluvil evangelickým církvím za všechno násilí, kterého se v českých dějinách dopustila římskokatolická církev. Učinil tak při příležitosti svatořečení Jana Sarkandra, bojovníka proti svobodě svědomí.
„Kdyby mělo proběhnout v sousedním Německu svatořečení podobného člověka, tak vyjdou tisíce katolíků do ulic a od kanonizace bude upuštěno. Když se ale dívám na poměry v katolické církvi, tak vůbec pochybuji, zda je součástí Západu,“ řekl Miloš Rejchrt na tiskové konferenci, uspořádané k přiležitosti vydání sborníku Evangelíci o Janu Sarkandrovi.
Kdybych napsal o Komenském optikou Dusa, tak by z toho vyšel jako válečný štváč, který posílal do Čech švédská vojska, řekl o Dusově stati ve zmíněném sborníku Tomáš Halík.
Ke vstupu do řad ČSSD vyzval křesťany zejména protestantských církví předseda Miloš Zeman.
Herci HaDivadla, které má pověst velmi mravného souboru a které uvedlo řadu křesťanských projektů, byli fyzicky napadeni strážníky městské policie Brno-střed. Dva herci a dvě herečky skončili v pracovní neschopnosti, navíc proti třem hercům bylo vzneseno obvinění z útoku na veřejného činitele. Proti násilí a dezinformacím brněnské policie protestujeme!
V Humpolci byl 28. 5. ordinován ke službě Slova a svátostí v ČCE Jean Nicolas Fell, francouzsky (a nyní česky) mluvící Švýcar. Zástupce švýcarské reformované církve mu při pozdravu věnoval knihu, švýcarský skládací nožík a pakl švýcarských čokolád.
V ukázce z rukopisu Martina C. Putny, uveřejněné v LtN č. 22, mj. stojí: … protestantismus jako křesťanství bez kultury… vskutku neexistuje nic takového jako „evangelická kultura“. V 19. a 20. století alespoň určitě ne. Proč? Prvním důvodem je misomusálnost evangelického pohledu na svět, pohled na kulturu a slasti jí prostředkované jako na marnost, ne-li rovnou hřích. (Viz zejména naprostou absenci výtvarného umění v protestantském prostředí, v duchu starozákonního zákazu obrazů.) A podruhé, intelektuálové evangelického vyznání nejsou nijak výrazně ohraničeni směrem k nenáboženskému světu. Mezi katolíky a moderním světem je propast, mezi evangelíky a moderním světem je hranice povlovná. Německá liberální teologie se od Schleiermachera k Harnackovi sune stále blíže k okamžiku, kdy se rozplyne zcela ve světském humanismu, v podílu na budování kapitalistické společnosti, přičemž se křesťanství scvrkne na několik málo „specifik“.
Totéž číslo LtN přináší ukázky z nové knihy veršů Pavla Rejchrta „Ach nikdy už ne osud“.
Š.