Svým rozhodnutím nevydávat zatím akcie nám vláda poněkud zkomplikovala život. Protože neznáme termín, kdy k vydáni dojde (píšu tyto řádky s nadějí, že ve chvíli, kdy je budete čist, můžete mít akcie už v kapse), museli jsme pozastavit plánované akce. Z toho důvodu se nekonalo ani sejití výboru 24. dubna v Pardubicích. Toto setkání se uskutečni první sobotu po pondělí, jímž vydávání akcií začne.
Vážení čtenáři, na tomto místě se budou nyní pravidelně objevovat zprávy Klubu akcionářů. Pro vás, kteří netušíte, oč se jedná, malé vysvětlení: Klub akcionářů vznikl jako volné sdružení DIKů, kteří investovali společně do vybraných podniků a získali tak určitou váhu vlastního hlasu při rozhodování na valných hromadách. Klub má tedy nyní možnost opravdově podnikat a neztratit při tom ze zřetele etické hodnoty.
Dt 30,19–20
Dějí se věci překvapivé, a tak jsme nedávno mohli v televizi slyšet z úst člena KDH varováni před rostoucím vlivem kléru v politice. KDH, které samo s církevní podporou své politiky jistě před nedávnem počítalo, cítí se být dnes zaskočeno, neboť podstatná část římskokatolické církve na Slovensku uvítala mečiarovskou Deklaraci o svrchovanosti a ke „svému“ hnutí se tak obrátila zády.
i na mě zapůsobily. Ve čmoudu totality vidím mnohé tváře svých kolegů, bratři a sester. Myslím si, že alespoň trochu rozumím zděšení mnohých, pocitům křivdy a problematického nebezpečí odmítnutí těmi, kteří se tam neobjevují. Vím, že jsem pravděpodobně nahlédl „klíčovou Mimu do ložnice druhých“ (V. Havel, Hovory z Lán, 28.
Pro evangelíka z Československa byl příjezd do Naardenu velice příjemný. Na mnoha domech vlály holandské a československé vlajky, bylo možno potkat řadu autobusů s československou poznávací značkou. A také češtinu bylo slyšet z mnoha míst. Všichni jsme se sjeli na oficiální církevní oslavy 400. výročí narození Jana Amose Komenského. Konaly se ve Velkém kostele ve starém Naardenu (opevněném městě, obehnaném hradbami a vodními příkopy ve tvaru hvězdy). Nedělní odpoledne bylo rozděleno na dvě části. První, začínající ve 14 hodin, měla kulturně-vzdělavatelný ráz.
Měl jsem možnost dlouho hovořit s jedním komunistou, který komunistou zůstal. Dá se říct s chytrým komunistou, v dobrém i zlém významu slova. Ptal jsem se ho, zda cítí vinu za minulost a její viditelné následky. „Prosím vás, já nevěřím na ty vaše metafyzické pojmy,“ reagoval. Přeloženo: pocit viny mi nic neříká. Chtěl jsem znát jeho názor na soudruhy, kteří ještě nedávno stíhali soukromníky, Západ byl úhlavní nepřítel, kapitál jim páchl a nyní jsou v mnoha oblastech čilejší – v soukromničení, v rozmnožování vlastního kapitálu i bratřeni se Západem.
rozhovor s Joelem Rumlem,
v letech 1980–1982 seniorátním vikářem Chrudimského seniorátu, 1982–1987 farářem v Lozicích (o. Chrudim); 1987–1999 farářem ve Velkém Meziříčí; 1999–2003 v Olomouci; od listopadu 2003 synodním seniorem ČCE.
Čtení: Mt 25,31–46
Text: Mt 25,40.45
Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. … Cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.
Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek př a položil apoštolů k nohám. Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole?