Pro evangelíka z Československa byl příjezd do Naardenu velice příjemný. Na mnoha domech vlály holandské a československé vlajky, bylo možno potkat řadu autobusů s československou poznávací značkou. A také češtinu bylo slyšet z mnoha míst. Všichni jsme se sjeli na oficiální církevní oslavy 400. výročí narození Jana Amose Komenského. Konaly se ve Velkém kostele ve starém Naardenu (opevněném městě, obehnaném hradbami a vodními příkopy ve tvaru hvězdy). Nedělní odpoledne bylo rozděleno na dvě části. První, začínající ve 14 hodin, měla kulturně-vzdělavatelný ráz. Hlavní slovo této první části držela dr. Noemi Rejchrtová, která německy seznamovala přítomné s Komenským – výrazným zástupcem české reformace v době reformace evropské. Hosté z Československa museli dávat bedlivě pozor a nebylo to snadné, protože nad chutí soustředit se na němčinu a myšlenky přednášející vítězila nemožnost takovou prostoru dobře ozvučit. Paní doktorku pak vystřídal básník Pavel Rejchrt s básní Unus ex humilibus Viris desideriorum Comenius senex, cuis vita defecit in doloribus et anni in gemitibus, kterou přednesl česky a poté paní Jana Beranová holandsky. Děti z Uherského Hradiště a Berkel Rodenrijs sestavily velký symbol Orbis Sensualium Pictus. A byla přestávka. A setkání s mnoha známými, většinou z Československa. Ale nejen.
V 17 hodin začínaly bohoslužby přenášené holandskou televizní společností IKON (záznam je i v ČST, uvidíme, zda jednou také uvidíme). Při bohoslužbách jsme se orientovali snáze, protože jsme měli v ruce program v holandštině, němčině, s kázáním v češtině. Kromě čtení Z Bible měla své místo při bohoslužbách slova Jana Amose Komenského, v jednom případě i ve staré holandštině z díla, které bylo objeveno v Holandsku a na vydání v Československu teprve čeká. Kázání, tak jako vedení celého odpoledne, měl farář Hans P. van der Horst (je to kázání, které uvěřejňujeme v tomto čísle Protestanta).
Ještě jeden bod zůstal opominut – celé odpoledne bylo proloženo Komenského písněmi v podání Pěveckého sboru Východomoravského seniorátu Českobratrské církve evangelické, pod vedení paní Magdaleny Horké. Udělal si dobré jméno.
Závěrečné poslání stojí za to ocitovat. Je z dopisu Mikuláši Drabíkovi z 2.listopadu 1670: „Pán Bůh požehnej, aby mouka v kbelci a olej v nádobce neustávaly, dokud déšť požehnání nepřijde. Modlete se za mne, jako i já za Vás. S modlitbami vroucími za tebe, za sebe a za církev u vichřicích, kteréž se na všecku Europu valí. Pán Bůh s námi!“
Navštívili jsme také místo posledního odpočinku. Mohl jsem tam být ještě znovu začátkem května, tedy zhruba po měsíci. Naarden a hrob J. A. Komenského Se stal poutním místem, kniha hostů se plní den za dnem novými a novými zápisy, podpisy, informacemi, odkud kdo přijel. A také – vzkazy a sliby. Vzkazy J. A. Komenskému. A sliby – před kým a komu? Čte se to však pěkně. Jen s vnitřní prosbou, aby Pán Bůh skutečně byl s těmi, kdo se tam hlásí k pravdě, spravedlnosti a svobodě. A aby to nebyly jen sliby a závazky psané pod dojmem kontaktu s místem a postavou vážící se k naší zemi a tolik znamenající pro celý svět.
29. března 1992