Na pastorálce 12. října mně Štěpán Hájek řekl, jestli bych s ním nešel na demonstraci před ruský konzulát. Tím jsem se dověděl, že v Brně takovýto konzulát máme. Když jsem na něho čekal na tramvajové zastávce u výstaviště, zeptal jsem se jednoho staršího pána, neví-li, kde ten konzulát je. Nevěděl. Když Štěpán přijel, dovídal jsem se další věci.
Zima třese kostmi
v Kostnici hranice marně plápolá
kdo by se vyhnul lži
když pravda zdání udolá
kost, oheň i lež
vábí mě psát poznovu
i když jak pisidská věž
se skláním od slovního projevu
mlčení, pád i slovo
mi látku zavírají
dejte mi právo
odejít i s veřejí
odejít do tmy, zimy a samoty
třásti se strachem
dotýkám se ticha
nejen na krok od propasti
v níž bych byl už vně
v tom tichu mlčení
jímž vyznačují se mrtví
tehdy bych mlčel a zářil
jako nebesa se svými hvězdami
Chtěl bych jen být
už skoro téměř
na krok a na dotek
od toho, co nechci
aby mě pohltilo
Čtení: Jr 50,1–7
Na konci minulého roku vyšla další kniha Pavla Rejchrta Strážce a příchozí. Dva roky po knize Pozdní syn království přichází a dostává se mezi čtenáře, kteří se odváží si ji zakoupit, otevřít a začíst se do ní. Je k tomu třeba odvahy. Odvážné bylo i její vydání.
Noc bez omezení
bez příchodu dne
bez vykoupení snem
Sníme o snech
schopni život vynechat ve dnech
Co vás napadne, když slyšíte křesťanská hodnota? Mne napadne, to bude asi nějaká lumpárna. To mně asociuje slovo hodnota, navíc křesťanská. Skrývá se pod tím nějaký tajný úmysl, který mne má obalamutit, podvést, chytit na vějičku. O hodnotách nejvíce mluví lidé, kteří žádné hodnoty nemají, a přitom by se tím slovem chtěli zařadit do slušné společnosti.
V sobotu 1. 8. 1998 zemřel ve věku 36 let Jan Svoboda, absolvent Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. V r. 1985 se oženil s Alicí Lisovou a měl s ní později tři syny. Byl jedním ze zakladatelů Nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci společnosti. Připomeňme alespoň jeho rozklad Federálnímu shromáždění o výkonu vojenské služby z r.
Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost! Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná. Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
Zase jsem jednou zašel do knihkupectví. Našel jsem oddělení náboženství a uviděl ji. Bílou, prohlédl jsem si ji více zblízka, obrázek. Uvědomil jsem si, že jsem o ní chtěl již dříve o ní napsat. O kom to mluvím? O knížce Pinchase Lapida, Kdo byl vinen Ježíšovou smrtí? Proč o ní chci psát?