Co vás napadne, když slyšíte křesťanská hodnota? Mne napadne, to bude asi nějaká lumpárna. To mně asociuje slovo hodnota, navíc křesťanská. Skrývá se pod tím nějaký tajný úmysl, který mne má obalamutit, podvést, chytit na vějičku. O hodnotách nejvíce mluví lidé, kteří žádné hodnoty nemají, a přitom by se tím slovem chtěli zařadit do slušné společnosti. Myslím, že do křesťanství slovo hodnota nezapadá. To spíše se používá v religionistice. Pro tu je příznačné, že ví o mnoha náboženstvích, ale žádné náboženství nevyznává, do žádného nepatří. Pro religionistiku je hodnota křesťanské víry příznačná. Však na otázku, jestli někomu nebo něčemu věří, odpoví, že má od toho odstup. Vždyť je rozdíl mezi hodnotou víry v Krista a tím, když někdo konkrétní, určitý člověk řekne: Věřím v Krista, v něm je moje záchrana. U člověka, který po mně chce, aby jeho děti uznávaly aspoň nějaké křesťanské hodnoty, mě brzy napadne věta, kterou mi řekne vzápětí: Já křesťan nejsem, ale chci, aby mé děti dodržovaly určité hodnoty. Takový rozestup mezi hodnotami a vírou mne vede k přemýšlení: Svět neohrožuje víra islámu, židovství, křesťanství, každá opravdová víra, ale jejich hodnoty. Ve jménu hodnot budou lidé ochotni zabíjet. Ale když věří, že jejich spásou je Bůh, který je má rád, myslí na jejich život jako na svůj a svět chce pro sebe mít jako místo pro život, který jim dal, pak nebudou pomýšlet na to, jaká je hodnota života druhého, a jestli vůbec nějaká… A tak přitakám lidské víře, ale válek pod záštitou hodnot se bojím. I kdyby to byly hodnoty lidských práv. Uznat druhému právo na život je něco jiného než otázka: Uznáváš hodnotu práva na lidský život? Pokud neuznáváš, jsi hoden smrti. A to jsou války posledních desetiletí. Alespoň dvou. Pod hodnotou křesťanství křesťanství samo mizí. Připravuje si místo prostoru pro život spálenou zemi.
Když budete dítě krmit hodnotami jak mateřským mlékem, nikdy z něj nevyroste člověk. Spíše vůle matky než její zaklínání hodnotami člověka ho přinutí chodit. Její opakovaná a opětovaná výzva, aby šlo k ní, ho přivede k tomu, aby vstalo a posléze chodilo. Stejně tak s řečí! Kdyby matka mu neustále opakovala: Musíš mluvit, má to hodnotu pro tvůj život, nenaučí ho ani slovo. Ale když s ním mluví, záleží jí na jeho řeči, nasazuje do toho celou svou bytost, na každém nově naučeném slově záleží, taková matka se dočká toho, že dítě po ní opakuje jednotlivá slova, která pak spojí v celé věty, a svou vůli pak dítě vyjádří, když si uvědomí, že může prosadit to, co chce, samostatně vyjádřenou větou. Takového zázraku řeči není schopen demagogický systém hodnot.
A tak nevěřím v hodnotu mateřské lásky. Ale že mají matky své děti rády! Nevěřím v hodnotu lidských práv, díky nimž jsou okupovány celé národy a zabíjeni lidé, také českou armádou. Ale že mají lidé právo na svůj život, své přesvědčení, to věřím. Také věřím, že víra, která se neschovává za své hodnoty, ale žije svůj život, je víra, která zachraňuje svět, a je schopna tolerance ke každé živé víře, která jde až na dřeň života.