Na pastorálce 12. října mně Štěpán Hájek řekl, jestli bych s ním nešel na demonstraci před ruský konzulát. Tím jsem se dověděl, že v Brně takovýto konzulát máme. Když jsem na něho čekal na tramvajové zastávce u výstaviště, zeptal jsem se jednoho staršího pána, neví-li, kde ten konzulát je. Nevěděl. Když Štěpán přijel, dovídal jsem se další věci. Nejdříve jsem slyšel hluk těžkých strojů, Štěpán viděl nějaké lidi s papírovými krabicemi. Potom jsme viděli policejní vozy. Přišli jsme před plot ruského konzulátu. Postávaly tu skupinky lidí ve věku kolem 25 let. Z jedné i druhé strany stály zaparkované vozy a postávali policisté. Kdosi říkal, že si rád vzpomněl na doby nedávno minulé, když kdesi postávali tři lidé a okolo bylo třicet policajtů. Potom se objevili i muži s kamerou. V 17.00 si dal organizátor demonstrace proti útoku armády na civilisty v Čečensku Dušan Stuchlík tlampač přes rameno a začal mluvit. Zastupoval tu Společnost pro Občanskou Veřejnou Aktivitu. Vyzval ty, kdo s sebou přinesli papírové krabice, aby před brankou do zahrady ruského konzulátu postavili z krabic zeď pro civilisty. Připomněl, že se proti bombardování Čečenska nikdo neozývá. Zástupkyně Amnesty International vypočetla čísla lidských obětí v Čečensku v posledních letech. Zástupce spoluorganizátora této demonstrace, seskupení Nesehnutí, apeloval proti vojenské mašinérii. Dušan Stuchlík (SOVA) uvedl, že nepřijde doc. Jan Keller, protože nedemonstroval před americkým konzulátem a nemůže demonstrovat ani zde. Potom ohlásil vystoupení faráře Štěpána Hájka. Ten hned na začátku poznamenal, že mu nevadí, že před americkým konzulátem nebyl a že před ruský chodí raději. Uvádím zde jeho řeč:
Vážení přátelé,
protestuji proti násilí páchanému na nevinných lidech, protestuji proti všem pokusům o genocidu. Čečenci nesmějí být zlikvidováni. Žádný národ nesmí být zlikvidován.
Protestuji, ale zároveň se ptám: Kdy začíná válka? Když někdo vydá rozkaz? Když dopadne první bomba?
Ne, když se začne střílet do civilistů, to přece není začátek, to už je jen výbuch vášní dávno nashromážděných, to je propuknutí zla, které se dlouho v člověku střádalo. Válka klíčí a roste v běžném, každodenním životě – když nenávist vítězí nad úctou, když slepota vítězí nad rozumem, když pohrdání vítězí nad láskou. Kdo nenávidí druhého člověka, pracuje pro zánik.
Proti takové nenávisti je třeba šířit nákazu přátelství a snášenlivosti, úcty a zdvořilosti. Ukazovat lepším směrem, např. sám umět přiznat chybu, nebát se omluvit, poprosit o odpuštění. Přát druhým jen dobré – i těm, kteří mi nejsou sympatičtí. Respektovat odlišnost druhých, vést k vzájemnému smíření.
Na jednom místě v bibli se říká: Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho zatoulaného osla, musíš mu jej vrátit. Když uvidíš, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, nenecháš ho snad, aniž ho vyprostíš? Spolu s ním ho vyprostíš. (Ex 23,4–5)
Spolu s ním ho vyprostíš. Se svým nepřítelem se spojíte k záchranné práci. A v tom vidím východisko. Najít společné dílo s tím, kdo mi ublížil, uvědomit si společnou odpovědnost. Nepřistoupit na boj naschválů a pomst. Pomoci i tomu, kdo mě nesnáší. Vážit si i toho, kdo mě nemá rád. Ctít jeho práva, jeho majetek, jeho práci. Nesnížit se k zákeřnostem, lžím a pomluvám.
V tom vidím nejlepší mírumilovnost – včas proměnit nepřítele v přítele.
To přeji Rusům i Čečencům a nám všem.
Na závěr D. Stuchlík přečetl dopis ruskému premiérovi, podaný prostřednictvím ruského konzulátu, a vyzval ty, kdo krabice přinesli, aby si je zase odnesli. Asi sto shromážděných se začalo rozcházet.
jiš