Jiří Šimsa

Čtení: Lukáš 10,25-37

Text: Marek 10,17-22

Svíčka hoří
srdce sténá
slova moří
stále stejná bílá stěna
Proč tu sedím
proč poslouchám
ústa nevědí
proč jazyk nastavuji mouchám?

27. 1. 1997

Tma padá do snů
oči kříží zbraně se dny
až střetnou se dny beze snů
mříže ohraničí pocit prázdný.

3. 4. 1997

Čtení: Izaiáš 55,6–11

Text: Lukáš 12,54–59

Také zástupům řekl:

Křik z noci.

Nebyla to ona?

Pod čí mocí

skrývá mě clona?

Touha ženoucí k nepředstavitelnému

strach před úzkostí

přec tu sedím, poddán jen jemu

z jejích kostí jsou mé kosti.

Tak kam pohnout se mám

kam obrátit svůj pohled?

Pomalu usychám

pomalu zabírá dennodenní jed

ta přítulná známá

od níž odtahuji rty

(Jendovi Vlasákovi)

Inspirace starce,

jenž smrt jen vyhlíží

trochu krotce

ke kobce života se blíží

napříč zkušenosti

budoucnost prolomí

zlámané kosti

zhroucené svědomí

a tak do domu bez dveří

jsme vešli otevřeným nebem

ať věří či nevěří

buď bolest buď bezvědomí zebe

jen smrtí život prožijeme

Čtení: Matouš 14,1–12

Text: Matouš 14,13–21

* * *

Dalekosáhlé bývaj’ plány

daleko bývá jitřní svit

do dálky se táhnou šrámy

a nedaří se je zatajit.

* * *

Tma poznání zalomila se mi

východ myšlenek neuzdál se

o nové světlo, novou zemi

přidá den na své kráse.

* * *

Jedině černá
posouvá vlak asociací
popel a saze
jsou šedé

Černá je samota
černá je tma
černé je obočí
z kterého uletěl Jan Skácel

Nemám rád
černé pivo
černý humor
taky ne
beznaděj není černá
je bez barev
schovaná uvnitř

11. 8. 1990

Zastav zastavárnu

básně z r. 1996

***

Proč, nač a zač

tak kladou se odpovědi

na náladu bez otazníků.

Sám bezmoci pomáháš

když nevědomost všude vědí

a mapy podávají průzkumníkům.

Zkoumám, co je známo

třesu se před výsledkem čtyři

dvě a dvě na ruce obracím

přitahuješ mně znovu mé dáno

Čí: Mk 5,1–20

Text: A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl. Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou.

Mk 5,18–19

Milé sestry a bratři!