Číslo
Zima třese kostmi
v Kostnici hranice marně plápolá
kdo by se vyhnul lži
když pravda zdání udolá
kost, oheň i lež
vábí mě psát poznovu
i když jak pisidská věž
se skláním od slovního projevu
mlčení, pád i slovo
mi látku zavírají
dejte mi právo
odejít i s veřejí
odejít do tmy, zimy a samoty
třásti se strachem
o pošramocené noty
nebeské melodie posypané prachem.
Dosti těch blábolů
dosti toho hraní
vždyť nahoru i dolů
mi vejít bráníš.
Jiří Šimsa, říjen 1989