Zastav zastavárnu
básně z r. 1996
***
Proč, nač a zač
tak kladou se odpovědi
na náladu bez otazníků.
Sám bezmoci pomáháš
když nevědomost všude vědí
a mapy podávají průzkumníkům.
Zkoumám, co je známo
třesu se před výsledkem čtyři
dvě a dvě na ruce obracím
přitahuješ mně znovu mé dáno
a bojím se říct, kam míří
až najedno, sebe, vše vyzvracím.
Co s prázdnem tím
když nahý před sebou stojím
já sám si otázkou
jež zpitá v podvědomí leží
nebrečím nad osudem,
nad láskou
jen svého těla zátěží.
***
Kampak na mě s touhle nití?
Břicho sic rozpárané mám.
Nic nebude z toho šití
vždyť jen tebe střevy lekám.
Střevy milosrdenství
zbožnými sračkami
i milost má své vrstvy
jak šaty ctnostné dámy.
***
Zrak zastřel se.
Co zbylo pod rouškou?
Slovíčko: zastřel se.
Nudou nebožskou!
***
Kočí pod kolem
na kozlíku osel
lepší za vozem
než s ortelem posel.
Kam se to dostanem
kde teď vlastně jsme?
Poraď ombudsmane!
Lepší pravda! Lest ne.
***
Krev hutní
srdce tuhne
žílu utni
hlava uhne.
Liché jsou myšlenky
lichá je neděle
nad liché sklenky
jen lichá naděje!
Čím se liší
tihle liší
od sudí a prokuristů?
Tím, že liší
tihle liší
právo od prava bicyklistů!
***
Inspirace bere útokem
vše co pod ruku přijde.
Kde se však bere?
Jsme vzati gratis
nebo snad na dluh?
Kde na to vezmem?
Dává se tím, co sama dává
a věty za slova nevyřčená
bez ptaní vdává.
Bez inspirace nejsem prorokem
když na to přinde
stejně sebou platíš
sponzorem je bůh
stejně tě sveze
a když se vezmem bez ptaní
doplatíš zácpou za své nasrání.
***
Dokud láska k básnířce nezbělá
není to ono
pokud po horách neběhá
po chůdách chodí na berlích belhá
za psem po skunkovi voní ocas
vždyť v životě běží jen o čas
bezčasí smrti nečas života
zapěje i přesná nota
běda běda jenom psota
milujem kojoty sviněmi jsme
a tak nadávkami žijem
píšem křičme nemluvíme
život vypijem pivem
vykrkáme ódu na radost
i kdyby na chleba nezbylo
ohlodáme iluzí kost
a na milosrdenství nezbylo
běda běda běda
není co dodat
není to věda
jen kus masa podat.
***
Chechtot opilců
nevrlý básník
schované verše
vykoupení
skoupal jsi mě
dřív než smočil jsem pero
hrajem si na slepo
tou holí to bolí
ran moc jizev kolik
vrčí psi vrkají hrdličky
prasečí hřbitovy nože a vidličky
příštím tahem pat
proč spát pod duchnou
proč ležet na příštích proč
vylíhnou se jen voka
ještě k tomu volská
šílenství není náhodné
málokdo uhodne
co bude kam se hne
***
Jen dál do zimy do léta
stěhování nelétá
usadí se na byt bez placení
jen ať si přijdou
se svou bídou
ti ožebračení.
***
Řadím se ve smutečním průvodu
za dny
jež provází tu zavražděnou noc
jen sny
prodlužují bezmoc
kdy bez důvodu
probudili jsme se do světla
beze dne i noci
co s námi bude
kam se podějem v tomhle bezčasí
kdy hlavy máme vyprodané kasy
bez domova bez budek
pronásledovaní ptáci
štvaní vlci
a kulky hvízdají internacionálu
bez rozumu bez studu
já šel jsem skončil v sudu
už tu stejně nebudu
nanejvýš v kanálu.
***
Nekecej a mluv
i když bys radši držel hlas
za zuby
protimluv
navzdory mi může dávat
do huby
zatnu zatykačem neomaleným
svou stydlivost
až povedou mně údolím šíleným
neřeknu budu mlčet svý dost!
***
Tak táhlá léta jdou
a vteřina je neskonalá
slovo okrasou či módou
smysl mi jen naděj dala.
Co tvoří mně
a čím jsem stvořen?
Jedině boříme
zachráníme se naším vorem?
Pro nějž jsem sekal a rubal
jak jen jsem schopen byl
nakonec výčitka kufry zabal
tím souhlasem
naším politbyrem.
Na všechno odpověď dát
a pořádně se vysrat
i na tu prázdnotu ostnatý drát
jenž meze hranice miserebat!
***
Bytí syčí
na vařiči
zas novým čajem se prolejem.
Noc podobna kýči
řádky plynou, jsi čí
když říkám si:
Kým to jen jsem?
***
Už bych bycha nehonil
i kdyby se lakomil
i kdyby se lakomil
práskl bych bez koní
do podkoního lakomýho
práskl bych ze všech sil
vždyť vzal vše, co je mýho.
A ani se neprosil!