Když jsem dával souhlas k tištění zkrácené verze rozhovoru s Tomášem Trusinou (Protestant 2 a 3/99), tak jsem si neuvědomil, že moje řádky umožní text číst tak, že nelze vyloučit, že se právem říkalo o Drápalových, že „jsou fízlové, jenom proto, že byli poměrně brzy propuštěni z vězení.“ Větička, kde to označuji jako „hrubou pomluvu“, vypadla.
V letech 1955–1957 jsem byl vikářem v Praze na Vinohradech, a tak jsem byl duchovním této rodiny. Jakmile jsem slyšel zmíněnou „hrubou pomluvu“, navštívil jsem bratra Drápala a řekl mu, aniž bych jmenoval lidi (staré ymkaře), kteří mi to říkali. Lubor mi to podrobně vyložil, z čeho pomluva vznikla a nakonec mi věnoval knížku (Huizingovo „Ve stínech zítřka“) a poděkoval mi, že jsem mu o onom podezření řekl. „Nemohu chodit po starých ymkařích a vysvětlovat, co se stalo a že nejsem fízl…“ A tak jsem se pak po roce 1990 mohl bratra Drápala (spolu s bratry Khekem a Hlaváčem) proti této „staré“ pomluvě zastat.
Omlouvám se tedy za nedorozumění, které jsem svou nepozorností způsobil. Jsem si zcela jist, že nikdo z rodiny informátorem Bezpečnosti nebyl.