8/1991

Na nebi běsnilo stádo býků,

Lk 4,16–21

rozhovor s Janem Čapkem, farářem v Liberci, 3. část

21. 6. 1991

Již delší dobu se ozývalo v evangelické církvi volání po zásadních změnách v českém bratru, časopisu církve. Redakční rada vyšla těmto hlasům vstříc, ohlásila rezignaci a synodní rada ČCE vypsala konkurs na místo redaktora. Církev ovšem, zřejmě po léta uvyklá, že většinu potřebného obstarávají faráři, vyprodukovala ze svých řad pouze jediného zájemce, a i ten se brzy své kandidatury vzdal.

Jako zástupci Spolku evangelických kazatelů jsme se s Petrem Hudcem zúčastnili shromáždění evangelických duchovních slovenské luterské církve v Martině. Byli jsme přátelsky přijati, účastnili jsme se všech jednání a měli jsme příležitost k řadě rozhovorů, při nichž jsme se dozvěděli leccos pro nás nového. Mimo jiné jsme se přesvědčili, že většina slovenských evangelických kazatelů stojí o přátelské kontakty s naší církví.

Kaliště – Horní Dubenky, 18. 8. 1991

H: Po revoluci a před volbami se hodně mluvilo o neprofesionálech v politice. Jak vidíte tuto otázku dnes, po roce a půl ve funkci poradce prezidenta?

Co provádějí čbr. evangelíci od začátku tzv. normalizace, tedy už dvacet roků s pojmem odpuštění, přesahuje všechny meze dovoleného. Podle Krista máme odpouštět to, čím se druzí provinili proti nám. Pokud se někdo provinil ne sice proti nám, ale proti druhým, máme počítat s tím, že mu může odpustit Bůh. Čbr.

Jedna Romka přišla v neděli za farářem a prosila, aby ji dal nějakou práci. Nebylo co jíst, doma neměli ani shnilou bramboru.

Farář povídá: „Ženská, copak nevíš, že Je dneska neděle? V neděli se nepracuje. V neděli se má člověk modlit. Dobrá, já ti uznám, že nemáte co jíst a dám ti mouku, chleba, slaninu, ale musíš mi říct, který den je den boží.“

„Víš, který je den boží, faráři?“ povídá Romka. „Ten den, kdy je co jíst. A když není co jíst, je to den ďábelský.“

Za tu chytrou odpověď dal farář Romce tolik jídla, kolik unesla v plachetce.

+++

Evropský parlament ve své rezoluci z října 1989 „bera v úvahu že žádný soud a žádná komise nemůže zkoumat svědomí jednotlivce…

– požaduje, aby všichni branci měli právo odmítnout kdykoliv z důvodů svědomí výkon vojenské služby, ať už se zbraní či beze zbraně, při plném respektování principů svobody a rovnosti při jednání s občany;

– požaduje, aby individuálně motivované prohlášení bylo dostatečným podkladem pro uznání a získání statutu odpírače z důvodů svědomí; …“