Jedna Romka přišla v neděli za farářem a prosila, aby ji dal nějakou práci. Nebylo co jíst, doma neměli ani shnilou bramboru.
Farář povídá: „Ženská, copak nevíš, že Je dneska neděle? V neděli se nepracuje. V neděli se má člověk modlit. Dobrá, já ti uznám, že nemáte co jíst a dám ti mouku, chleba, slaninu, ale musíš mi říct, který den je den boží.“
„Víš, který je den boží, faráři?“ povídá Romka. „Ten den, kdy je co jíst. A když není co jíst, je to den ďábelský.“
Za tu chytrou odpověď dal farář Romce tolik jídla, kolik unesla v plachetce.
+++
Jeden hospodář si pozval Roma, Ferka, aby mu šel okopávat brambory. Feričko měl hlad, skoro dva dny nejedl. Povídá: „Hospodáři, dva dny jsem nejedl. Ať mi hospodyně uvaří brambory s mlékem, a Já vám okopu tolik řádek, kolik brambor sním na lačný žaludek.“
„Výborně, Feričku, báječně,“ povídá hospodář a honem honem utíká za hospodyni. „Ženo, uvař cikánovi dvacet brambor, dej mu k tomu mléko, máslo, at se nají.“
Hospodyně uvařila brambory, polila je máslem, dala k tomu mléko a Feričko se dosyta najedl. Vzal motyku a Jde na pole. Než se kdo nadál, je zpátky.
„Prosím tě, Feri, to už jsi okopal dvacet řádků brambor?“ diví se hospodář.
„Proč dvacet? Jednu řádku jsem okopal,“ povídá Feri.
„Jakto, jakto! Snědl jsi přece dvacet brambor!“
„To je pravda, snědl Jsem dvacet brambor, ale jen jednu, tu první, jsem snědl na lačný žaludek.“