21. 6. 1991 odpoledne. Staroměstská radnice, na chodníku pod pamětní deskou připomínající staroměstskou exekuci tři růže, zjevně od dvou subjektů.
Výročí sice zakulacené, avšak pro většinu denního tisku kulaté ještě málo. Aktuálně se vyjádřilo pouze Svobodné slovo, v dolním rohu titulní stránky. Decentně, pietně, přesto důrazně a aktualizovaně. Večerník Praha, v příloze pro volné dny, zveřejnil vzpomínku na Václava Budovce z Budova. Ovšem asi třetina titulní stránky Večerníku Praha byla věnována „Slávě na Zbraslavi“, ukládání ostatků posledních Přemyslovců v kostele sv. Jakuba. Noviny slibovaly církevní obřady za účasti nejvyšších státních a církevních představitelů, nápor veřejnosti, dechovky a trhy.
21. 6. 1991 pozdě odpoledne, na témže místě. Registruji další skromné květiny od dalších tří subjektů. Na zdi radnice, vedle pamětní desky, zavěšen věnec červených květů, věnovaný obcí československých legionářů památce generála Heliodora Píky, popraveného 21. 6. 1949. Analogie přímo dokonalá.
23. 6. 1991 přibližně kolem osmnácté hodiny kupuji ve stánku na Václavském náměstí květiny. Žádám červenobílou stužku. Máte to přímo v polských národních barvách, dodává slečna. K mému údivu se nejedná o vtip. Národu se teď může nakukat cokoliv, bolševik nás zbavil kontinuity, jakéhokoliv historického povědomí, protilátek. Děsím se toho, co přinesou nové učebnice dějepisu, když už nyní je „hrad“ český asi jako Vídeň a národně citlivá Bratislava slaví výročí korunovace Marie Terezie na uherskou královnu.
19.30 - pravidelné bohoslužby u Salvátora. Ten večer věnované vzpomínce na staroměstskou tragédii. Po shromáždění pietní akt na místě exekuce. Akce vyznívá generačně, mládež zůstává před chrámem (ach Freude).
Místo u radnice bylo ozvučeno, přesto vše vypadalo jakoby náhodou. Jenom kratičké připomenutí konseniora Lejdara, jakoby náhodou byl trikolórou zavěšen věneček, ne o mnoho větší než compact-disc. Jakoby náhodou se kolem vytvořil kruh prošedivělých hlav, rozšířený o kolemjdoucí. Trošku mi přišlo líto málo využité aparatury. Znám takovou pěknou písničku od Hutky, jmenuje se „Mydlář, pražský kat“, nebo třeba „Církevní tatíci“, ale obě jsem od revoluce slyšel jen ze svého magnetofonu. Na chodníku jsem napočítal povadlé květiny od šesti subjektů.
24. 6. 1991 Denní tisk má opět aktuálnější problémy. Jedna z aktualit je uložení ostatků posledních Přemyslovců. Po čtrnácti letech antropohistorického průzkumu to rozhodně nebyl zrovna nejšťastnější termín.
Dobře víme, jak Habsburkové byli (a jsou) prorostlí s katolicismem. Snahou katolicismu bylo zase nenápadně překrývat neblahé události. Zdá se, že ani konec dvacátého století v tomto nehodlá zůstat pozadu.
6. 7. 1991 V den připomínky Mistra Jana Husa se objevuje také kytice „Staroměstským mučedníkům“ od církve Československé husitské. Vzpomínkových bohoslužeb v husitském chrámu sv. Mikuláše se účastní také Václav Havel.
Ledy se sice nepohnuly, snad aspoň lehce zavrzaly.