Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. Avšak učinili jste dobře, když jste mi pomohli v mých těžkostech.
Filipským 4,11–14
Všechna tři podobenství v 15. kapitole Lukášova evangelia ústí svým příběhem v radost nad nalezením ovce, peníze i mladšího syna. Raduje se majitel ovcí se svými sousedy a přáteli, raduje se žena se svými sousedkami a přítelkyněmi, raduje se otec se svým synem a celým domem. Třikrát je tu nabídnuta radost tomu, kdo vystupuje v posledním podobenství v jeho druhém vrcholu.
rozhovor s Jeronýmem Březinou
Báseň na počátku tohoto čísla pochází ze sbírky bosenské poezie „Zapis o Bosni“ (Zápis o Bosně), kterou právě vydalo České sdružení přátel Bosny a Hercegoviny společně s Nadací České televize „Člověk v tísni“ u příležitosti „Měsíce BaH v ČR“. Na sbírku nás upozornil pan Jeroným Březina, kterého jsme se zeptali:
Věřím, že k náhodám dochází, ale nemohu uvěřit, že by se věci děly zcela náhodně.
Klíčový moment hermeneutiky
Vše, co se dosud o Janu Husovi psalo, říkalo, učilo, byly jen mýty a klišé. Husův obraz degradoval, jak byl zneužíván různými režimy. Proto je třeba dát Husovi nový, živý obraz, odpovídající historickému kontextu, filosofické a teologické pravdě, očistit ho od všech historických nánosů, idealizujících nebo démonizujících, dojít k novému pohledu na Husův život a dílo.
V Horních Dubenkách proběhla tohoto léta akce Parrésia aneb Ráj srdce a labyrint světa. Po několik nedělí navazovala na bohoslužby divadelní představení.
Zotavný pobyt v Casa Locarno ve Švýcarsku letos v červenci poskytl účastníkům odpočinek, koupání v Lago Maggiore, výlety na ostrovy, do měst, údolí a hor, ekumenické společenství a mnoho rozhovorů. Shrnuji je do několika odstavců:
Příklad Švýcarska
Redakce Perspektiv se obrátila na několik myslitelů mezi katolíky, aby se vyjádřili k dvěma tezím Miloše Rejchrta z článku „Kde jste, Zvěřinovi žáci?“, že čeští katolíci nechávají české evangelíky, aby za ně suplovali kritické veřejné mínění uvnitř katolické církve a že mentalita české katolické církve se rozchází s mentalitou Západu. Vyjímáme některé myšlenky:
Pro evangelickou – z reformace vzešlou – část ekumény je svatořečení Jana Sarkandra hořkým soustem. Rozhodla se je spíše vyvrhnout než spolknout, ozvala se hlasitě a veřejně, vzala tu věc za svou, jako neprospívající nejen ekumenickým snahám, ale i obrazu církve jako celku.