Zotavný pobyt v Casa Locarno ve Švýcarsku letos v červenci poskytl účastníkům odpočinek, koupání v Lago Maggiore, výlety na ostrovy, do měst, údolí a hor, ekumenické společenství a mnoho rozhovorů. Shrnuji je do několika odstavců:
Příklad Švýcarska
Locarno leží v kantonu Ticino neboli Tessin. V něm vládne italština. Lze se domlouvat i jiným jazykem, ale každý bere na vědomí, že první je italština, tolerantně to uznává a nesmí to vyvolávat jazyková ani národní napětí. Podobně to platí o kantonech, v nichž se mluví německy, francouzsky či rétorománsky. Všichni však tvoří jednu společnost, jednu konfederaci, jeden státní celek, kterého si váží. Je to příklad pro země, kde národní a jazykové rozdíly vyvolávají napětí, nenávist a válku. Švýcaři měli dost času na to, aby se naučili vzájemné toleranci. Jiné národy by si měly rovněž dopřát dost času na vzdělání v demokratické snášenlivosti, pokud jde o jazykové a národní rozdílnosti.
Otázky Maďarů
Maďaři prohráli dvě světové války. V roce 1918 nebylo poraženo pouze Rakousko, ale i Uhersko, mezi nimiž platilo narovnání z roku 1867. Uhersko, Maďaři na to doplatili ztrátou řady území a tím, že ve ztracených územích Maďaři zůstali. To se týká Maďarů na Slovensku, v bývalé Podkarpatské Rusi, dnes Ukrajině, Rumunsku, bývalé Jugoslávii, Rakousku. V druhé světové válce stálo Maďarsko na straně Německa a stalo se podruhé poraženým státem, Rumunsko naopak vítězným. Tak i kus jižního Slovenska, získaný vídeňskou arbitráží 1938, museli Maďaři vrátit. Na Slovensku je dnes na 600.000 Maďarů. Zvlášť citlivá je otázka tří a půl milionu Maďarů v Rumunsku. Hovořili jsme s Maďary, s rumunskými Maďary, s rumunskými Němci (Sasy) z Brašova (dříve Kronštat) a s Rumuny. Maďaři mají své sebevědomí a trpce nesou své oddělení, současně jsou kompaktním celkem vzhledem ke své řeči, jiným zcela nesrozumitelné. Tato kompaktnost zahrnuje i maďarskou emigraci na Západě. Válka národů a národností na území bývalé Jugoslávie oživuje otázku odcizení národů v Evropě. Maďaři nesou svůj úděl trpělivě, ale i nesnadno.
Co je střední Evropa?
Tento oblíbený pojem je zřejmě jen předběžný a neměl by být přeceňován. Je třeba myslet celoevropsky a samozřejmě celosvětově. Země jsou spojeny historickými svazky a sympatiemi, ale i nevraživostmi a antipatiemi. Německo má vliv v Chorvatsku, Rusko zase v Srbsku. Tzv. Středoevropané chtějí do Evropské unie a do NATO směrem k Západu, ale mezi sebou leckdy nemají zrovna vřelé vztahy. Češi by měli uchovávat přátelství se Slováky a chtít víc rozumět Polákům. Mezi Čechy a Maďary problémy nejsou, mezi Slováky a Maďary ano. O Německu kdosi řekl, že vyčkává. Mezitím mohutní a bohatne, a brzy i bývalé východní Německo dosáhne úrovně bývalého západního Německa. Dnes je Německo ekonomická, ale i politická velmoc, které by velmi prospěla vyrovnávající váha Velké Británie a Francie, a také Ruska. Masaryk stanovil správně téma Rusko a Evropa ve svých třech svazcích (poslední dosud nebyl publikován). Jak ale po minulých zkušenostech se Sovětským svazem jednat dnes s Ruskem při obavách z jeho nukleárních zbraní? Norové mají za souseda převážně moře a Španělé také. Jsou to všichni Evropané a naše řeči o střední Evropě jim mohou připadat poněkud provincionální. Je třeba myslet evropsky, protože právě křesťanství Evropu spoluvytvářelo. Ovšem právě křesťanství dnes hrozí, že se jednotlivé konfese ztotožňují s národností, třeba v Severním Irsku a napětí pravoslavných a katolíků v bývalé Jugoslávii je podmíněno rovněž národně. Křesťanství je však universální. V Kristu není ani Srb ani Chorvat ani muslim. Člověk je zván ke smířenému lidství. Jak je to těžké!
Islám v Evropě
Jedni mluvili bezstarostně, jiní varovali před dlouhodobým pronikáním islámu do Evropy. Turecká rodina v Berlíně má třeba osm dětí, německá dvě. Muslimské menšiny v Evropě rostou, stavějí se mešity. Nedávno obrovská mešita v Římě. Přijmeme jednou stavbu mešity v Praze? Není křesťanstvo přece jen dost duchovně vratké, takže nebude mít dost sil k setkání se soustředěným, jednoznačným a ofenzivním islámem? Jen hluboká theologie v církvích a sborech – a za to jsou odpovědni především kazatelé – může připravit křesťany na rozhovor s islámem. Je však otázka, zda vzrušené a zanícené zbožnosti, které časem opadnou a zeskeptičtí, zda zformalizované, neosobní, prefabrikované, tištěné liturgie, zda všelijaké dotykové haptologie a symboly, zda mnohdy ekumenická povrchnost mohou duchovně připravit evropské křesťany na nastávající zápolení a prolínání náboženství, kultur, národností a ras.
Jiné světadíly
Norský přítel mluvil o zkušenostech z Bangladéše, o tamním velmi rychlém růstu počtu obyvatel. Italský bratr, který se narodil a žil v Eritreji, hovořil o konfliktech Eritreje a Etiopie. Spojené státy měly poslední válku na svém území v 60. letech minulého století a měly dost času naučit se žít v demokratické toleranci navzdory všem hospodářským, národním a rasovým napětím. Amerika kromě Indiánů složená ze samých přistěhovalců drží pohromadě navzdory rozdílnostem jednotlivých států. Evropa má potíže s tím, aby držela pohromadě. Právě v Locarnu se konala v roce 1925 mírová konference, která měla uspořádat evropské poměry po první světové válce a uvést Německo do Společnosti národů. V tamním hradě je výstava památek na tuto konferenci, a také křeslo opatřené štítkem se jménem ministra zahraničních věcí dr. E. Beneše. Mír se nepodařilo natrvalo zachovat a vinou nacismu došlo k nové válce. Dnes však je tomu zřejmě opravdu tak, že Američané po druhé světové válce naučili západní Němce demokraticky myslet a že se Němci snad natrvalo zbavili autoritářského, vrchnostenského, prušáckého myšlení a rozešli se s císařskou mentalitou a vůdcovským principem. Ukáže se, zda a jak to bude platit ve sjednoceném Německu. Amerika by však měla v Evropě mít nadále svůj vliv a být protiváhou „mnichovanskému“ myšlení, jehož znakem je ústupnost před násilníkem a agresorem.
Češi v Evropě
Máme sklony přeceňovat závažnost našich sporů a někdy se v nás ozývá malý mesianismus. Nicméně Masaryk měl pravdu, že česká otázka je otázka světová. Vyzýval k universálnímu myšlení a dnes bychom mohli být na cestě k němu. Musíme ovšem vycházet ze svých tradic, odmítat záchvaty postkomunistické manipulace, zakázat si antisemitismus, musíme se naučit novému vztahu k Romům a být velmi otevřeni k našim sousedům. Křesťané v naší sekularizované zemi by měli překonávat své spory a přes historické konflikty pronikat k samému Písmu, učit se Kristově svobodě a službě a z bohatého křesťanského dědictví vnášet to kristovské, pravdivé, dobré a tvůrčí do současné společnosti a do společenství národů.
Oprava v článku Hovory o Evropě (7/95): v Rumunsku je 2,2 miliony Maďarů; 3,5 milionu Maďarů je celkově v jiných zemích mimo Maďarsko.
Jan Čapek