7/1992

Viděl jsem tě Pane, jaks u silnice stál

a kolem s rachotem se proud auťáků hnal

a já to taky valil, zastavit jsem se bál

viděl jsem tě Pane, jaks u silnice stál

Viděl jsem tě Pane, jak v bufíku jsi stál

a kolem tebe každej se něčím ládoval

a když jsi ke mně přišel, stoup sem si o kus dál

viděl jsem tě Pane, jak v bufíku jsi stál

Viděl jsem tě Pane, jak nemáš kde bys spal

a kolem každej dveře na noc už zamykal

a já si taky zamknul, dobrou noc mámě dal

viděl jsem tě Pane, jak nemáš kde bys spal

Evangelium podle Matouše 9,18–26

V Ježíšově působení se od začátku ukazovalo, jak těch, kdo ho potřebují, je ustavičně příliš mnoho. Když s ním tam v Galileji chtěli hovořit a naslouchali mu, stalo se asi víckrát, že nestačil domluvit, protože už na něj naléhal další, nově přišlý prosebník. Ten na nic nečekal, měl jiné starosti než se ohlížet na řádný a klidný chod Ježíšových rozmluv. Naléhavost jeho záležitosti nesnesla sebemenší odklad.

rozhovor s Alešem Březinou

Aleš Březina studoval 1967–72 bohosloveckou fakultu, byl výrazným studentem a v roce 1972…

Smyslem mandátu „Ať panují“… není zotročování přírody, člověk tu neni pasován do role „homo brutalis“. Chce se povědět, že příroda na člověka čeká, „vyhlíží zjevení synů božích“, že mimolidské tvorstvo tak, jak jest, je ve stavu naprosto neuspokojivém, že bez člověka je toliko trapným torzem a že se odcizuje samo sobě. (Něco podobného říká ostatně i „hrnčířská“ zpráva Jahvistova, kde Adam dává všem tvorům ŠEM, ale ne jako uzurpátor, ale jako laskavý správce – vždyť mezi těmi němými tvory si hledal družku.)

Zjištění STÁTO-právní:

Ta věc mě zdaleka nepálí tolik, jako by pálila ještě před rokem. Je to jen proto, že máme za sebou horké léto a olympiádu? Je okurková sezóna natolik mocná, že ani taková věc jako zřetelné kroky k rozpadu našeho tradičního životního prostoru příliš člověka nevzruší?

Dozvuky a význam

V roce 632 Muhammad převzal vedení poutě do Mekky. V předchozím roce vedl tuto pouť ještě Abu Bakr, když bylo zvláštním zjevením zakázáno všem pohanům usazovat se v okolí kultických míst a účastnit se pouti. Věřícím to naopak bylo uloženo jako povinnost, a tak se pouť stala čistě islámským svátkem. Veškeré ceremonie se přizpůsobily monotheistickěmu náboženství.

vychází šestkrát v roce a má podtitul „Ekumenické fórum pro otevřenou církev“. (Slovo „Aufbruch“ znamená odchod, vydání se na cestu, ale také pozdvižení.) Věnuje hodně místa, velkou dvojstránku, čtenářským dopisům. Jsou podnětné, odrážejí společnost, která nebrání sdělování a tříbení názorů. I když ani tady v některých příspěvcích nechybí chlácholivý tón, který jaksi vše a všechny chápe a vyzývá k porozumění, přesto není tak silný jako v našem církevním tisku.

Přijde k tobě ďábel sám abys před ním klek
na to dobrou radu mám vyzkoušený lék
Moc i slávu, světa říš vše ti nabídne
ty mu na to odpovíš: ne, ne, ne!

Zpočátku se může zdát kompromis s ďáblem jako dostatečná obrana, až teprve za nějaký čas člověk rozpozná, že vlastně upadl do léčky. S ďáblem se nedá smlouvat, ani Faust, ani Foustka nepochodili. S ďáblem se lze jen rvát, odporovat mu, říkat mu: ne!

Dějí se věci překvapivé, a tak jsme nedávno mohli v televizi slyšet z úst člena KDH varováni před rostoucím vlivem kléru v politice. KDH, které samo s církevní podporou své politiky jistě před nedávnem počítalo, cítí se být dnes zaskočeno, neboť podstatná část římskokatolické církve na Slovensku uvítala mečiarovskou Deklaraci o svrchovanosti a ke „svému“ hnutí se tak obrátila zády.

vychází v Brně šestkrát do roka za podpory holand­ské nadace Algemene Lote­rii Nederland. Redakční ra­da odpovídá názvu časopisu: je mezinárodní. Mezi početné příznivce, kteří tvoří radu poradců, nále­ží myslitelé jako R. Scruton, M. Kusý, N. Lobkowicz.