Přijde k tobě ďábel sám abys před ním klek
na to dobrou radu mám vyzkoušený lék
Moc i slávu, světa říš vše ti nabídne
ty mu na to odpovíš: ne, ne, ne!
Zpočátku se může zdát kompromis s ďáblem jako dostatečná obrana, až teprve za nějaký čas člověk rozpozná, že vlastně upadl do léčky. S ďáblem se nedá smlouvat, ani Faust, ani Foustka nepochodili. S ďáblem se lze jen rvát, odporovat mu, říkat mu: ne!
Ďábel není čert, ani zločinec-recidivista. Ďábel může přijít tiše, v bílé košili a s kravatou. Vemlouvavě uhodí na tvé slabé místo a tobě se najednou zdá, že se ti otvírají netušené možnosti, že život je zářivý a smysluplný:
Všední den se promění v cestu do ráje
marjánkové koření
věc moc dobrá je
Strach a smutek, šedi tíž z tebe opadnety jim na to odpovíš:
ne, ne, ne!
Marijánku ti může nabídnout kamarád. Nechceš na chvíli vypadnout z toho šedivého světa? Těžko ti však prozradí, že po cestě do ráje propadneš se pak do pekla samoty. V tom je ta sviňskost ďábla, že nabízí lákavě, ale zatají důsledky. Velkým pokušením je život ve lži:
Kočku chtěla sežrat myš dvakrát dvě je pět
tak nám to tu podepiš otevřeš si svět
Však jsou slova, jak sám víš
proutky čarovné
ty jim na to odpovíš: ne, ne, ne!
Život ve lži. Někdo podepsal a otevřel se mu svět. Kdejakou konferenci sjezdil a naříkal, jak jsou ty kufry těžké. Jiný nepodepsal nic, ale ke lži mlčel. Kýval, aby se nespálil. A někdo řekl: Ne!
Dnes se nám možná zdá neomluvitelné, jak jsme se mohli smířit se lží. Ale v atmosféře strachu se zdály i přírodní zákony nejisté. Moc lži pokřivuje člověka, ani gravitace nemusí platit. Lež má lákavou silu a umí zatajit, že pád je pak tvrdší než ten způsobený gravitací.
Psalo se třeba v církevním tisku k různým socialistickým výročím, na objednávku. Slova jsou proutky čarovné. „Však to lidi stejné nečtou,“ utěšovali nás renomovaní teologové. Moc lži má velkého spojence: frázi, která ukolébá, která tě dotlačí k lhostejnosti: „o to se nestarej, s tím nic nenaděláš.“ Tak si lež vytváří větší a větší prostor – v masmédiích, mezi lidmi. Novinář i čtenář musí být ve střehu, lež je třeba odhalit hned v zárodku.
Čert prý nikdy nespí. Ďábel je asi ještě šikovnější, ten si může na chvíli i zdřímnout. Má dost času a vždycky najde dost ochotných spolupracovníků (aniž by kdo jejich seznam mohl dát dohromady), kteří lež znovu podcení a na varování minulosti rádi zapomenou. „Proč se šťárat v minulosti, když máme jiné problémy?“
Že problémy zas tak jiné nejsou, ukazuje bible mnohokrát. Boží zaslíbení vždy znovu překryje nějaká masívní lidská iluze.
Bez fára a bez vily nemáš úroveň
co tě v mládí učili na to zapomeň
Celý svět už věří teď v tele zlacené
dáš jim na to odpověď ne, ne, ne!
Ježíšovo trojí odmítnutí ďábelských nabídek (Mt 4,1 n) se v písni koncentruje do ztrojeného „Ne“! Jistota Ježíše Krista, že jen Bohu samému se máme klanět, se transponuje do refrénu, který je textově i melodií nepřeslechnutelný:
Čest dej, jen Pánu Bohu svému dej (4×)
Pán jen, Pán jen, jen Pán buď oslaven (2× či víckrát)
Někteří faráři si udělali modlu z několik set let starého katechismu, mládež zas někdy zpívá písně mechanicky a bez rozmyslu. Bude-li vás někdo unavovat nekonečným kolotočem mechanicky odzpívávaných písní, aniž by zbyl čas na smyslupinou komunikaci, pak mu na to řekněte: ne, ne, ne!