6/2006

Rozhovor s Mesrobem K. Krikorianem

Aktuální slovníček biblických pojmů

Čtení List Jakubův 5,1–9  Text Exodus 3,6–12

A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět.

Květnové zasedání 31. synodu českobratrské církve se zabývalo situací pronásledovaných na Kubě. Situaci tamějších protestantských církví komplikuje i vztah k oficiálním ekumenickým strukturám a jejich zneužívání komunistickým režimem, což dobře znají z dob komunismu i čeští evangelíci. Kubánská i česká dilemata přibližuje reportáž Dany Morée.

Zkoumáme-li míru spoluodpovědnosti za to, jak lidé v komunistickém Československu žili a podle čeho se rozhodovali, objevuje se často argument „my jsme ale o ničem nevěděli“. Nakolik tento argument obstojí, ukazují výsledky průzkumu, který si komunisté sami objednali v r. 1982.

Přišel jsem, viděl a pochopil, že Levinas má pravdu, magická síla genia loci je reálný výmysl pohanů a mnohých křesťanů. Je to lidský produkt, a proto na mnohé tato magická síla působí. Stalo se to 29. 5. 2006 těsně po 19 hodině v knihkupectví a kavárně Řehoře Samsy v Praze na Novém Městě v pasáži domu „U Nováků“ na vernisáži fotografií Michaela Dusa.

Kdy je naše kázání křesťanské? Jenom, když výslovně zazní jméno Ježíš a titul Kristus? Podstatnou a zásadní otázku vznesl v Protestantu 4/06 Aleš Wrana. Zastává názor, že nestačí jen mluvit o Bohu, ale je vždy nutno mluvit (kázat) explicitně o Ježíši Kristu. Omlouvám se předem, pokud překrucuji hlavní smysl jeho článku, ale tak jsem jej pochopil.

Toto druhé „Okénko do dob totality“ (viz Protestant 4/06) nebude osobní. Po vydání Nových církevních zákonů v roce 1949, které ustanovovaly státní dohled nad církvemi, se prolomily hradby mezi vnitřními záležitostmi církví a totalitním nárokem komunistické moci. Státní dohled v terénu prováděli okresní církevní tajemníci (OCT).

Protestantův průvodce českým výtvarným uměním / VI.

černá mrazivá úzkost