Úzkost

roste ve mně jako listopadový soumrak

úzkost živého slova

uloženého do rakve

obloženého svatými obrázky a květinami

bez síly bez naděje

úzkost

jako štíhlá věž z ostnatých drátů

úzkost matky cítící v sobě chladnout

milovaný plod

úzkost starce jemuž před očima postříleli syny

čekajícího zda ještě přivedou vnuky

a jejich syny

úzkost

kdy marnost je hnízdem rozpípaným mláďaty

kdy smrt je objetím

zoufalství láskou

kdy strach by byl nadějí

úzkost

hněvivý stroj

veliký jako bouře

pracující plnou parou

úzkost

kdy srdce bije a chce bít

1. květen 1950

Jiří Kolář

(Prométheova játra)