6/1997

Ministr obrany ČR Miloslav Výborný (KDU-ČSL) odvolal z funkce svého náměstka Jiřího Payna, neboť tento prohlásil, že „když se politická strana potřetí nestrefí v osobě ministra, stálo by za to uvažovat o jiném přístupu“.

Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil vnitřní člověk, a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubk

Od svobodných voleb v r. 1990 proběhlo několik stávek. Z toho tři vyvolaly větší rozruch: stávka lékařù, železničářů a učitelů. Na rozdíl od Pavla Keřkovského jsem přesvědčen, že ve všech případech jde nakonec vždy o peníze.

Všechny tři významné stávky mají něco společného, a to:

rozhovor s dramaturgem Josefem Kovalčukem, autorem libreta Milošem Černouškem a autorem hudby Martinem Dohnalem

Mohli byste povědět něco o „dramaturgickém podhoubí“ této inscenace, která získala cenu nadace Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 1996, totiž – co vás vůbec vedlo k volbě jóbovské tématiky?

Z časopisu Concilium č. 1/97 s.4–13 přeložil Joel Ruml

(druhá část článku z minulého čísla)

II. Transformace Ježíše v literatuře

Filosof si snad smí příležitostně dovolit velké zobecnění. Nedávno jsem uvažoval: Osvícenství bylo stoletím Nejvyšší Bytosti, stoletím theismu; devatenácté století bylo stoletím atheismu. Ale jakým obdobím je století naše? Na jeho konci se ukazuje, že to byla doba totálního zmatku, zmatená mrákota (Irrsal und Wirrsal – houšť a poušť, Gn 1,2).

Marně bychom hledali mezi českými mysliteli 20. století osobnost stejného zaměření a významu. Snad jen Jan Patočka v posledním desetiletí svého života směřoval podobným směrem a se stejnou intenzitou, jak naznačuje zejména esej „Evropa a evropské dědictví do konce 19. století.“ Ostatně, věnoval ho roku 1973 paní profesorce Komárkové k sedmdesátinám.

Z díla Jana Patočky dnes filosofové (Miroslav Petříček jr.) připomínají zejména jeho práce fenomenologické, kterými vstoupil do rozhovoru s renomovanými filosofy 20. století a přinesl do něj svůj osobitý vklad. Na okraji zájmu těch, kteří nám právem významného filosofa připomínají, je neméně významná část Patočkovy badatelské činnosti, kterou zviditelnil r.

Do článku Jana Dusa v č. 4 („Nejen o státním dotování církví“) se vloudily tyto odchylky od autorova textu: str. 8, 5. řádek shora: směrnicí (nikoli: směrnici); v témž řádku: na celkovou činnost církví (přibylo: odbornou); 11. řádek shora: nastalou (nikoli: nastálou), 2. řádek čtvrtého odstavce zdola: způsob tj.