4/1996

(Protestant 3/96)

Největší radost jsem udělal PhDr Anně Masarykové, když jsem k ní přivedl chodovského presbytera, elektrárenského dělníka V. Kovaříčka, který se na ni obrátil s celou řadou kvalifikovaných dotazů týkajících se jejích velkých publikací o Antonínu Hudečkovi, Josefu Mařatkovi, Antonínu i Janu Slavíčkovi a v řeči se zmínil o jejím obsáhlém díle „České sochařství 19. a 20. století“.

odchod veliké skupiny bratrů a sester z evangelického sboru

Ad Stanovisko ČCE k problematice vysídlení sudetských Němců (Protestant 3/96)

Vážení a milí bratři v Kristu,

právě jsem si přečetl text Stanoviska ČCE k vysídlení Němců a musím Vám k němu hned vyjádřit dva silné pocity:

– předně gratulovat jeho autorům, ale koneckonců i všem ostatním, kteří se o jeho přijetí zasloužili,

Člověk z Nazareta

Teologie objevila sílu vyprávění. Před 24 lety se o slovo přihlásila tzv. narativní teologie – teologie doceňující naraci, tj. vyprávění. Zejména někteří postmoderní myslitelé docenili naraci tím způsobem, že za její vrchol považují mýtus a dávají mu ve svých výkladech (!) přednost před logem, výkladem.

Jakub Trojan, Alfréd Kocáb, Jan Šimsa a Petr Oslzlý byli mezi pětadvaceti pozvanými osobnostmi, kterým v lánské vile Amálii prezident republiky Václav Havel sdělil, že by je rád viděl kandidovat do Senátu.

Byl jednou jeden mladý král. Vládl malému království. Bydlel na zámku obklopen služebnictvem, ale chyběla mu královna.

Každý týden vyjížděl na svém koni podívat se, co se v království děje. Jednoho dne se vracel zpět na zámek. Právě projížděl tržištěm a spatřil dívku, která prodávala květiny. Byla tak krásná, jak si jen stěží mohl představit.

Bdí ve mně nevědomí

a kdoví kdy se opět zlomí

v těchto chvílích bez svědomí

čerti s ďáblem tmou mě honí

V jeskyni

tma

vedrala se mi

do zraku

světlo

mohlo by se podobat

jen přízraku

ty oči

které jsou tak blízko mě

jsou odraženy

tak přesmutně