Byl jednou jeden mladý král. Vládl malému království. Bydlel na zámku obklopen služebnictvem, ale chyběla mu královna.
Každý týden vyjížděl na svém koni podívat se, co se v království děje. Jednoho dne se vracel zpět na zámek. Právě projížděl tržištěm a spatřil dívku, která prodávala květiny. Byla tak krásná, jak si jen stěží mohl představit.
Příštího dne se rozhodl, že se pojede znovu podívat do města, protože by sotva vydržel čekat celý týden. Vyjížděl pak každý den a jeho cesta vždy vedla tržištěm, aby mohl zahlédnout dívku, která tam prodávala květiny.
Přešel celý měsíc a mladý král si uvědomil, že je do dívky zamilován a že by se s ní rád oženil. Svolal své rádce a sdělil jim radostnou novinu, že mohou začít chystat královskou svatbu.
Celý zámek se těšil na velkou událost. Nejvíc se těšil pochopitelně mladý král a byl velice šťastný. Když však přišel večer do své komnaty, najednou se ulekl. Napadlo ho, co kdyby ho krásná květinářka nemilovala? Přál si totiž nejen ženu, která by byla dobrou královnou, ale která by ho především měla ráda. Cožpak bude moci někdy zapomenout, že on je král a ona je prostá květinářka bez urozeného původu?
Král o tom velice přemýšlel a snažil se najít řešení. Myšlenky ho trápily tak, že nemohl ani spát, ani jíst. Až konečně ho jednoho dne napadlo, co s tím. Přijede za ní ve zlatém kočáře, taženém šesti nádhernými hřebci. Před kočárem půjde dvorní kapela a za ním bude vzorně pochodovat regiment vojáků v nablýskaných uniformách. Kočár zastaví na tržišti a sluhové rozvinou rudý běhoun až k nohám dívky. Sám se oblékne do svých nejlepších šatů a přijde k ní s korunou na hlavě a s žezlem v ruce. Určitě v ní vzbudí obdiv.
Radost z toho nápadu však netrvala dlouho a krále napadlo, že se mýlil. Určitě v ní vzbudí obdiv. Ale obdiv není totéž co láska.
Pak dostal král jiný nápad. Daruje jí svůj zlatý kočár se šesti hřebci, daruje jí regiment vojáků a kapelu, šperky, zlato a nádherné šaty. Určitě mu bude vděčná.
Ale vděčnost není totéž co láska.
Nakonec se králi zdálo, že přece jen nalezl řešení. Nepřijde dívku požádat o ruku jako král, ale převleče se za ubohého žebráka. Druhý den ještě za tmy se král vytratil zadním vchodem ze zámku a vydal se na tržiště. Jak byl nejistý a rozrušený! Ten, který měl ve svých rukou vládu nad celým královstvím, zámek plný zlata a vojáků, najednou se cítil zcela bezmocný. Bylo tu něco, čemu nemohl poručit. Dívčino srdce. Jenom to se muselo svobodně rozhodnout – milovat nebo zůstat chladné. Odpovědět ano nebo ne.
Dosáhl král svého snu? Nevíme. Závisí to zcela jen na oné dívce.