Ad Stanovisko ČCE k problematice vysídlení sudetských Němců (Protestant 3/96)
Vážení a milí bratři v Kristu,
právě jsem si přečetl text Stanoviska ČCE k vysídlení Němců a musím Vám k němu hned vyjádřit dva silné pocity:
– předně gratulovat jeho autorům, ale koneckonců i všem ostatním, kteří se o jeho přijetí zasloužili,
– za druhé všem zúčastněným poděkovat za moudrost a statečnost tohoto vyváženého, zralého a zejména také křesťansky důstojného stanoviska.
Kéž dá Bůh, aby se k takovému pohledu dopracovali všichni naši spoluobčané – anebo aspoň křesťané, kteří dostali za úkol být solí země a světlem světa. Vaše stanovisko se tohoto úkolu zhostilo.
S úctou a vděčností
Váš
Jan Sokol, Praha
*
Milí bratři,
otištěný elaborát je samozřejmě důležitým podkladem pro česko-český dialog o této ožehavé záležitosti. Mám několik připomínek:
1.4. Češi a Němci v ČSR
E. Rádl v knize „Válka Čechů s Němci“ kritizuje konkrétně agrární reformu (byla koncipována protiněmecky a protimaďarsky) a politiku školskou (školské matice měly vládní oporu v asimilačních snahách). Na druhé straně je třeba vidět, že ČSR byla ve stavu permanentního ohrožení a že německá menšina nepředstavovala loajální živel ani po r. 1918, ani po r. 1933.
3.1.2. Z traumatu vyplývala i představa…
(„ještě před koncem války vešla ve známost fakta i o koncentračních táborech…“) Domnívám se, že v Německu – včetně Sudet – tomu tak nebylo, že se dařilo informovanosti zabránit. Navíc byli sudetští Němci příliš konzervativní na to, aby se vzmohli na revoltu. Ani jejich opoziční politikové v emigraci nebyli příliš aktivní.
3.2.1. Nacionalistické motivy…
„principu kolektivní viny…“ Kolektivní vina je pro válečné myšlení charakteristická představa, stačí připomenout bombardování Drážďan a Hirošimy či Nagasaki. Podepisování kapitulace Německem tuto představu nevymýtilo. Vítězové vůči poraženým vždycky vystupují jako spravedliví vůči provinilým.
3.2.4. Tedy nejen komunisté…
„Z pera… prezidenta Trumana…“ Tato poznámka nepatří do textu, ale nanejvýš pod čáru. Spojenci se navzájem občas stavěli „před hotovou věc“. Ani svržení atomových bomb nebylo konzultováno předem.
4.2. Deklarace
„… jako krok mravně pochybený.“ Zde bych dodal: ale politicky oprávněný. Neumím si představit, že by tu německá menšina zůstala, a nelituji toho, že se tak nestalo.
V tom jistě není možná shoda, ale tento rozšířený názor je nutno zapracovat a v rozhovoru s německou stranou jej nezamlčovat. Nechápu, jak může být opačný pohled prezentován jako stanovisko ČCE.
Srdečně zdraví
Bohuslav Vik, Vizovice
OPRAVA
Do textu Stanoviska ČCE k problematice vysídlení sudetských Němců se vloudilo několik chyb: 1.4. v 15. řádku má být „dvojznačnost“, nikoli „dvojjazyčnost“; 4.1. v 1. řádku má být „ve jménu českého národa“, nikoli „ve jménu národa“; 4.1. ve 4. řádku má být „stejně jako předtím Němci Čechům“, nikoli „stejně jako Němci Čechům“; 5.3. v 3. řádku má být „německo-česká státní smlouva“, nikoli „německo-česká smlouva“; 5.3. v 6. řádku má být „který vytvářeli Němci“, nikoli „kterou vytvářeli Němci“. Autorům i čtenářům se omlouváme.
*
Ad Blaze těm, kdo působí pokoj (Protestant 10/95)
Vidí-li Jan Šimsa v osobě Arafata „perspektivního representanta palestinských Arabů“, je to jeho věc. Bývalý terorista, který v minulých letech hubil židy způsobem podobným Hamasu, změnil taktiku a dostal dokonce i mírové vyznamenání! Nyní se snaží vést Araby cestou „pokojné“ politiky, spolupracuje (pokud lze) s vládou Izraele, aby na cestě za cílem „Palestinský stát“ ve smyslu Palestinské Charty (prý s vynecháním článku o zničení Izraele) přivedl svůj lid k pokojnému soužití se židy (!). Na to, jak Arafat bude jednat dále, nebudeme muset dlouho čekat. Intifáda od 1987 několik let naprosto zkazila děti i mládež arabskou. Nenávist, kterou (dříve) Arafat a Hamas spol. zaseli, přinese ovoce.
Vladimír Bartušek, Lörrach