rozhovor s arabistou Štěpánem Macháčkem
o zajímavém fenoménu – výuce češtiny na univerzitě v Káhiře – jsme nakousli přesně 25. ledna nedaleko náměstí Tahrír, na které zrovna přicházeli první demonstranti. Následný vývoj událostí v Egyptě ale skutečné interview nejenže přesunul až do Prahy, ale přidal i nová aktuální témata.
Ústav pro studium totalitních režimů vydal na konci roku 2008 interaktivní webovou učebnici Antologie ideologických textů. Záměrem tohoto projektu bylo vytvořit pomůcku pro výuku na školách. Nápad je to zajímavý. Studenti mohou pročítat „klasická díla“ tohoto žánru, jako například Poučení z krizového vývoje, kampaň Fučíkův odznak, či Nejedlého doslovy k Jiráskovým knihám.
Text: Izaiáš 47,1–11 Čtení: Zjevení 18,1–3.9–14.20
Izaiáš 47,1–11
Arnošt Lustig je z asimilované židovské rodiny, zemřel 26. ledna 2011 ve věku 84 let. Ve svých spisech stále znovu připomínal nezměrný zločin německého nacismu a jeho nositelů na Židech. Kam se nacisté ve válce dostali, tam vyhledávali Židy systematicky a neúprosně a odesílali je do svých vyhlazovacích táborů.
Královna Alžběta: (Pod krycím jménem pí Johnsonová) Práce mého manžela vyžaduje, aby mluvil na veřejnosti.
Lionel Logue: Pak by měl změnit zaměstnání
Královna Alžběta: To není možné
Lionel Logue: Jak to, copak je nevolník?
V literatuře starověkého Předního východu se motiv utrpení spravedlivého objevuje prakticky všude, kde se nám po staroorientálních civilizacích dochovaly nějaké písemné památky. Nejen tedy v biblické knize Jób, ale též v literatuře syrské, egyptské i sumerské a akkadské.
S rozpačitými pocity a na vlastní nebezpečí jsem se vydala do Hydeparku Švandova divadla. Nebyl to můj první, ale ono je to jedno, protože v Hydeparku nikdy přesně nevíte, co vás čeká. Nevíte nic, dokonce ani zda budete sedět, či stát.
Ad: Jaromír Nohavica jako duchovní průvodce? (Protestant 2/2011)
Takový celostránkový článek o Jaromíru Nohavicovi se dá napsat myslím docela snadno. J. Nohavica je totiž písničkář velmi výrazný a expresívní, a když ho posloucháte dlouhé roky (stejně jako Petr Turecký to tak mám i já), můžete své zkušenosti s ním vypisovat lehce a dlouze. Jednou písní vás osloví někdy, a jinou jindy. JN je výrazný a výborný písničkář. Jeho hudba je „variantou popu“ – v tom se s PT shoduji, jen bych na rozdíl od něj kvůli tomu nad Nohavicou nelámal hůl. A nebudu JN přetěžovat očekáváním, že je kdovíjaký duchovní myslitel. V tom se výtky PT s Nohavicovým dílem dost míjejí. A prozrazuje se to i tím, že také celý článek je dost neuspořádaný, zdá se mi, že je více o pocitech než o argumentech. (Chce zmínka o tom, že JN je mistrem republiky ve scrabblu, naznačit, že jeho texty jsou jen slovní hříčky? Opravdu JN v nějakém pořadu „opakoval pořád dokola, že má počítač a že si ho může dovolit“? Má bard s kytarou opravdu nutně zůstat bardem s kytarou? Tyto a některé další věty znějí spíše jako výpovědi zklamaného příslušníka nějaké sekty.)
Tak je nadepsán soubor statí, který vydal Spolek evangelických kazatelů (Eman 2011). Ptají se tak kazatelé evangelia v jednom kázání a třech ranních pobožnostech: Kde se člověče nalézáš? V jakém sociálním kontextu chceš žít? Kam se ubíráš – na jaké štaci právě jsi? Člověče, kde jsi?
V jedné debatě kolem Výzvy na obranu knih se mne jako nakladatele ptali, představuje-li zvýšení DPH u knih opravdu takovou tragédii. Pro zajímavost jsem zakalkuloval 20% DPH do ceny právě vydávaných pamětí Hebe Kohlbrugge. Místo 248 korun vyšlo 355. Je to samozřejmě způsobeno tím, že nejsem plátce DPH.