Královna Alžběta: (Pod krycím jménem pí Johnsonová) Práce mého manžela vyžaduje, aby mluvil na veřejnosti.
Lionel Logue: Pak by měl změnit zaměstnání
Královna Alžběta: To není možné
Lionel Logue: Jak to, copak je nevolník?
Královna Alžeba: Něco takového, ano…
Je pravda (jak s mírnou dávkou opovržení poznamenal jeden můj přítel), že film Králova řeč je utkán z „oskarového materiálu“ a takřka pohádkových motivů cesty hlavního hrdiny k překročení vlastního stínu. A je také pravda, že na film, který vytváří dojem snímku „podle skutečných událostí“, jsou zde historická fakta podána ve značně „redakčně zkrácené“ a citelně upravené podobě. Tyto a podobné výtky však ustupují do pozadí před všedním avšak překvapivě poutavým tématem. Král Jiří VI. usedá na trůn místo svého staršího bratra v době rozmachu rádia. Jde o období, které jeho otec charakterizuje: „V minulosti bylo jediným královským úkolem obléci uniformu, vypadat v ní důstojně a nespadnout při tom z koně. Nyní se musíme prolomit do lidských domovů a vlichotit se jim. Naše rodina byla ponížena na úroveň nejnižších tvorů z celého stvoření – stali se z nás herci.“ Právě pro tuto práci však není Jiří VI. obdařen. Trpí vadou řeči. Koktá.
Nechám stranou výbornou výtvarnou stránku filmu, kameru a herecké výkony, o kterých již psali mnozí jiní recenzenti. Raději se pokusím ukázat výpověď Královy řeči v poněkud odlišném, osobnějším světle. Nečekal jsem, že někdy uvidím oskarový snímek, který by – byť metaforicky, nebo pouze přibližně – otevíral problematiku kazatelského povolání. Od prvního veřejného projevu, během kterého mikrofon spolu s ozvěnou stadionu zesiluje koktání a zadrhávání budoucího krále do obludných rozměrů, mne však upoutávala možnost chápat Královu řeč právě takto: jako analogii obtíží kazatelského počínání. Kazatelé a faráři sice určitě potvrdí, že své povolání vykonávají dobrovolně, přesto o nich lze ve smyslu úvodní citace mluvit jako o nevolnících. Ti, kteří jsou povoláni ke službě Slovu, nemohou prostě „změnit zaměstnání“, a to ani tehdy, když si uvědomí svou omezenost, nebo služební neschopnost. Nevím, jak to vnímají mí kolegové, ale já mám mnohdy dojem, že má služba Slovu bývá často deformována koktavostí a zadrháváním. Nemyslím nyní ani tak doslovné koktání, jako spíše zadrhávání u oblíbených témat a frází, ale také jiné osobní neduhy, obavy nebo naopak přehnanou sebejistotu. Všechny tyto vady řeči, které na kazatelně často vyzní ještě mnohem hlasitěji a s nelichotivou ozvěnou, vyžadují logopedickou pozornost.
Stejně jako Jiří VI., tak se i já – v případě že si své koktavosti všimnu – zprvu bráním tomu, hledat vnitřní, osobní příčinu problému. Vše přeci stačí řešit mechanicky, a trénink „mechanické“ stránky homiletické přípravy může přinést určité zlepšení. Lionel Logue však není jen logoped, ale také terapeut. Přistupuje na mechanická cvičení, usiluje však zároveň stát se „Bertíkovým“ přítelem. Tímto způsobem mu otevírá bezpečný prostor, ve kterém může čelit svým zraněním, strachu a agresi, a zároveň navrací řeč do jejího přirozeného živlu. Před velkým (pro českého diváka možná až příliš velkým) finále Královy řeči jej Lionel vyzývá: „Na vše zapomeň a prostě mi to řekni, pověz mi to, jako příteli.“
Nejen přátelství Linolea, ale i podpora manželky (která věrně opakuje vznešené britské „I am sure, you will be splendid“) ukazuje, že vady řeči souvisí se zadrháváním v lidských vztazích. Stejně tak se ani kazatelská logopedie nevyčerpává v mechanickém nácviku a neobejde se bez proměny vztahu k Bohu a přátelství bratří a sester.
Několik zajímavostí: Film měl být původně přístupný od 15 let, protože se zde objeví slovo „fuck“, ale nakonec dostal označení 12A a před filmem bylo uvedeno, že v souvislosti s terapií obsahuje nevhodné výrazy.
Autor David Seidler sám trpěl vadou řeči jako dítě. Když sám slyšel slavný válečný proslov panovníka, napsal královně matce dopis, ve kterém žádal o povolení, aby z příběhu krále mohl vytvořit scénář pro film. Královna matka mu odepsala, že může, ale prosila ho, aby tak nečinil během jejího života.
Během filmu varuje Lionel několikrát Bertieho před kouřením. Řekne mu, že vdechování kouře do plic ho zabije. Král George VI skutečně podlehl v roce 1952 rakovině plic.
Králova řeč (King’s Speech)
Velká Británie / Austrálie / USA, 2010, 118 min
Režie: Tom Hooper
Hrají: Colin Firth, Geoffrey Rush, Helena Bonham Carter, Guy Pearce, Michael Gambon, Jennifer Ehle, Timothy Spall, Derek Jacobi, Claire Bloom