2/1998

Potraty, věc veřejná

smilování mistři kati, vtrhněte do mého těla, vytněte noži a meči kořen nebezpečí… zpívali v písni Herodes Berani v sedmdesátých letech a bezpochyby tak kriticky reagovali na rozmáhající se propotratovou mentalitu znormalizované společnosti.

Nekrolog?

reakce na téměř stejnojmenný článek P. Ottera (Protestant 9/97)

Upřímně děkuji Pavlu Otterovi za jeho analýzu české evangelické teologické scény. Již „rodinnost“ našeho prostředí vede k tomu, že se podobné řeči vedou, Pavel je ovšem první, kdo se odvážil své hodnocení uceleně formulovat a otisknout.

Nadace Divoké husy 2/1998

Nadace Divoké husy shromažďuje finanční pomoc pro nestátní organizace pracující v sociální a zdravotní oblasti. Vždy během dvou týdnů nadace opakovaně vyhlašuje v Českém rozhlase výzvu ke sbírce na konkrétní účel. Po čtrnácti dnech mění Divoké husy směr svého letu, letí za novým cílem.

Kde se u nás vlastně Divoké husy vzaly?

Neznámý misionáři,

Už dlouhé měsíce (možná pár let) od Tebe dostávám tlusté obálky s všelijakými tiskovinami jedné dosti známé církve. Zpočátku jsem byl potěšen, že někomu záleží na mé pravé víře a nelituje poštovného, aby mi zprostředkovával svůj ústav spásy. Dnes již potěšen nejsem, naopak – mám chuť ohlásit Tě policii.

Ikarské hry

Ještěrky ještě onanují

Chřest se vyjídá polévkovou lžící ze společné mísy

Ale cizinecký ruch se už utěšeně rozvíjí

Ježíš se projíždí po jezeře Genesaretském

 

Jezero

je zéro

romantické

antické

 

Lidé si posílají výhružné telegramy

Rochňají se celé dny v mokřinách na loukách po

průtržích mračen