V nakladatelství EMAN vyšly další dva z plánovaných šesti dílů spisů Boženy Komárkové: Čemu nás naučila válka a Přátelství mnohých (Studentské křesťanské hnutí). Nekřiklavá obálka a kapesní formát svědčí o celoživotní skromnosti i dnes, rok po jejím úmrtí. Historik na ni vzpomíná jako na svou učitelku dějepisu na brněnském klasickém gymnáziu: sotva slovíčko prohodila o letech strávených v nacistickém vězení, a když už, pak vyzdvihovala utrpení druhých. V soudním procesu konaném ve vypjaté atmosféře heydrichiády bylo z jedenácti členů odbojové skupiny šest odsouzeno k smrti, Božena Komárková ke dvanácti letům vězení. Bolestně upřímná je její vzpomínka na bezmocné tázání: Co může říci živý člověk odsouzenému na smrt? Božena Komárková podobně jako nedávno zesnulý Richard Glazar splácela těm, kdo nepřežili, dluh, který vůči nim cítila: vydávala o nich svědectví. Patřili k nim profesoři Masarykovy university v Brně Jan Uher a Vladimír Helfert. I proto slova Boženy Komárkové zazněla právě na této universitě.
Stalo se tak díky laskavosti vedení filosofické fakulty dne 13. 1. ’98. Z textů četl František Derfler, na svou učitelku vzpomínal dr. Jaroslav Mezník, knihy uvedli historikové doc. dr. Jiří Malíř a doc. dr. Jiří Gabriel.