Večer tajemný a teplý
jako přiblížení milostných dvou tváří.
Večer jako tichá hora hroznů.
Vinice voněly mořem a moře vinicemi,
vlny planuly jako moře modrých hroznů.
Hebký popel země zavitými růžemi smokví
byl obsypán.
Večer jako vůně medu
jako prales myrt.
A nad mnou veliké červené krůpěje v marhaníku,
těžké slzy radosti a lásky.
Divoké husy létají z místa na místo. Kdyby zůstaly na jednom místě, zpohodlněly by a časem by již nebyly schopny vzlétnout. Søren Kierkegaard
Příloha Pátek LN přinesla týden před vánocemi pod titulem Budou tím, co čtou? několik postřehů o dětské literatuře. Spisovatelka Alena Ježková tu říká: „Myslím, že u nás stále chybí novodobé tituly typu Děti z Bullerbynu. Tedy knihy s pozitivním vzkazem, že reálný svět je příjemné místo, fajn k životu. Onen pověstný grál vidím v každodennosti a normalitě.“
AKTUÁLNÍ SLOVNÍČEK BIBLICKÝCH POJMŮ
K diskusi o bratrech Mašínech a M. Paumerovi
Setkání u popelnic
Na okraj lidské přirozenosti a napravitelnosti
Rozhovor s Ivanem Klímou v Protestantu č. 7/2010, uveřejněný pod titulem „Lidská přirozenost není zlá, ale…“ jsem si připomněl, když přišla zpráva o novém průkazu interakce genu a zevních vlivů. Jak se ukazuje, vpravdě jde o lidskou přirozenost a napravitelnost společnosti.…
V nevelkém časovém rozestupu od Jímavých portrétů biblických žen (recenze viz Protestant 2/2010) vychází na sklonku roku 2010 v nakladatelství Pulchra další kniha Milana Balabána – Šepoty a křiky víry. Oproti své mateřsky baculaté a vínově rudé předchůdkyni je to ovšem kniha útlá, nebesky modravá, obtížněji zachytitelná – a to nejen kvůli svému nevelkému nákladu.
Jedním z mnoha témat knihy Josefa Veselého Věřit a rozumět, mezi něž patří postavení kazatele tváří v tvář Bohu, světu, jeho dějinám, pokání, zdraví, smrti, soudu a milosti, naději a lásce, je také víra z článku Hluboce věřící?. Než se vyjádřit ke všem tématům v autorově pojetí, bude lepší sonda do tohoto článku. Totiž sonda do toho, jak J.
Jakub S. Trojan, Rozhovory s pamětí I