Příloha Pátek LN přinesla týden před vánocemi pod titulem Budou tím, co čtou? několik postřehů o dětské literatuře. Spisovatelka Alena Ježková tu říká: „Myslím, že u nás stále chybí novodobé tituly typu Děti z Bullerbynu. Tedy knihy s pozitivním vzkazem, že reálný svět je příjemné místo, fajn k životu. Onen pověstný grál vidím v každodennosti a normalitě.“
„Výstava nás dovede na území perverze a dekadence, ale my tam zjistíme, že perverze a dekadence není nic zajímavého. Z výstavy odcházíme vyléčeni z našich temných sklonů. Pokud výstava měla nějaký dopad, pak to byl tento nezamýšlený umravňující efekt. Nebylo by od věci doporučit farářům, aby na ni vzali dospívající mládež,“ píše ve své recenzi právě skončené výstavy v Rudolfinu Decadence Now! Za hranicí krajnosti Michal Hauser v Deníku Referendum a pokračuje: „Takovéto výstavy ukazují na to, že současné umění se dostalo na své hranice, a my bychom se měli ptát, co je za jeho hranicemi. Co je za hranicemi krajnosti? … je na čase říci ne postmodernímu umění, které se donekonečna zabývá okrajovými věcmi, fragmenty, dekonstrukcí, znázorňováním těl, vyhlašováním konce umění. Nyní je na programu opětovné potvrzení umění, které je spojeno s pravdou a krásou, s velkými projekty, s kreativní silou slabých, s destrukcí dnešních mocností. Umění, které by se vrátilo na ‚trajektorii pravdy‘, je mnohem subverzivnější než všechny dnešní pokusy o subverzi.“
„Dnes jsem na vlastní kůži prožil, co znamená přijít s křížkem po funuse: Nejenže mě požádali o pohřební kázání až včera večer, ale ještě k tomu jsem po domluvě přišel na špatné místo. Když mě pak Libor dovezl na správný hřbitov, byla rakev v zemi a truchlící se rozcházeli… Žůžo pocit…“ (sděluje nejmenovaný kolega na Facebooku)
T.