Tomáš Trusina

Nemálo našich necírkevních současníků se ke křesťanskému poselství i víře dostává prostřednictvím společenství více či méně fundamentalistických.

Když jsem sledoval přenos mše svaté z Letenské pláně a naslouchal slovům vyznání víry, vytanul mi na mysli spor, který utváření tohoto vyznání provázel – spor o „filioque“.

Návrh novely zákona o hmotné nouzi (viz text dopisu poslancům a rozhovor v tomto čísle) není zdaleka jediná zákonodárná iniciativa, která zatím proplouvá legislativním procesem „ve stínu covidu“.

Havlova Audience je drama privátní

Pan Trnka byl diakon, jak by se už nemělo říkat.

Evangelium podle Matouše 8,28–34

Jsou na světě a v životě místa beznadějně ponurá: místa pekelného zoufalství; chvíle a události nesmírně nestvůrné: osudy lidí, kteří nepoznali přívětivost rodinného zázemí, zážitky národů, vystavených nepřátelské zběsilosti, činy okázale předvádějící, že zlo, násilí, zášť a lež – a především vzpoura proti Bohu – jsou tou nejlepší životní výbavou.

Takže ta vaše zelenina vykoukla i z Písem svatých. Nejen z pochutin pro svatební hosty, ale i ze svatebního kázání.

Církev je tím místem, kde má být Ježíšova moc viditelná a odsud má jako zneklidňující a proměňující vlna zasahovat všechno kolem.

Dodneška mám rád příběhy o kácení model. Nejen proto, že jsem vyrostl v režimu, který zpodobení nekritizovatelných vůdců vyráběl jak na běžícím pásu.

Někdy na jaře roku 1991 vyjádřil nový slovenský premiér své niterné přesvědčení, že „do nebe přijdou národy“