Předvolební manýry, doprovázející letošní volby prezidenta, připomínají čím dál víc hru zvanou scrabble: Jak z daného počtu hlasů složit, byť za cenu sebedivočejších kombinací, dostatek hlásek, díky nimž tomu našemu kandidátovi zavlaje Pravda vítězí.
Věnováno Karlu A. Deurloovi jako pozdrav k udělení čestného doktorátu Univerzity Karlovy (19. 11. 2009)
Dvacáté výročí listopadového převratu jsme po konzultaci se staršovstvem připomněli zvláštními bohoslužbami. Vyrojí se přitom otázky: Nejde o církevní parazitování na společenské náladě? Není to jen pokus oživit dvacet let staré naivní emoce, dnes beznadějně zastaralé?
Na výstavě projekcí Douglase Gordona
Minulé číslo Protestanta se nečekaně protnulo s realitou. Otevíral ho rozhovor se squatterským mluvčím Janem Němcem a ke čtenářům se dostávalo v polovině září, kdy sdělovací prostředky informovaly o zásahu policie proti demonstrativnímu obsazení chátrající budovy v Praze na Albertově.
Příslovečná otázka „Volíš Losnu nebo Mažňáka?“ se ve zdejších Stínadlech proměnila spíš v odtajňování tajemných mužů v pozadí: Jestliže Mažňáka jak známo platil Tajemný Em, čí zájmy asi zastupuje Losna a další party? Volíš bémistu Janouška, čezáka Romana, zeleného zubistu Soukopa, top zbrojaře Hávu? A kdo zastupuje uhelné barony? A koho kryje kníže?
„Církev je ochranným obalem pro duši. Vždycky když se stane něco zlého, vzpomenou si všichni: ano, existuje místo, kde se můžeme shromáždit a povědět si, jak nazí a neochránění se cítíme.“ Tahle slova zazněla v kázání, kterým falcký farář Friedhelm Borggrefe otevíral v r. 2005 evangelický kostel v Praze na Chodově.
„…et in tera pax hominibus bonae voluntatis,“ hulákávali jsme v intenzivním kurzu latiny, když jsme chtěli na chvíli přerušit vyčerpávající procvičování jazyka vzdělanců. „…a na zemi pokoj lidem dobré vůle“ vžil se překlad Vulgáty a ozývá se v nesčetných variacích od vánočních přání až po jména nadací.
Dál přece nejdete sami
Text: Matouš 28,16–20
Čtení Ex 3,1–12
Matouš 28,16–20
Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim:
Rozhovor s Věrou V. Tydlitátovou
Zdá se, že příběh výpovědi azylovému domu v Praze 11 (viz Protestant 10/08–2/09) nabral po nadějném vychýlení definitivně beznadějný směr. A navíc není ve svém osudu sám.