Anonymita do demokracie nepatří

Rozhovor s Věrou V. Tydlitátovou

Prý jsi skončila s blogováním na webu iDnes, protože nebyli schopni odfiltrovat urážlivé komentáře?

Je to tak, na iDNES jsem skončila. Nevadily mi ani tolik útoky proti mně, ale útoky na mé přátele a výhrůžky jim – v diskusích to i přes upozornění zůstávalo. Jeden diskutér nazval mého přítele „čubčím synem“, upozornila jsem na to, ale marně. Mojí známé zase jiný diskutér vyhrožoval, že si pro ni zajede, a veřejně uvedl místo bydliště jejích rodičů. A vadilo mi pár dalších věcí, například články propagující neonacisty, rasismus a podobně, celkový úpadek blogu. Se mnou odešlo více blogerů ze stejných důvodů. Teď píšu na http://tydlitatova.blog.respekt.cz/ Takže se tak moc nemění.

Udělalas’ na vlastní kůži zkušenost s nutností redakčních úprav textů. Administrátorům blogů se do toho moc nechce, vymlouvají se na údajnou háklivost zdejších lidí na cenzuru. Zavádějí se nějaká pravidla, které příspěvky zveřejnit a co smazat, a z čeho vycházejí?

Jsem rozhodně proti tomu, aby administrátoři zasahovali do textu článků, na to opravdu nemají právo. Mazání by také mělo být až krajním řešením pro případ, že nějaký text porušuje zákony. Ale „admini“ mají možnost stáhnout článek do „soukromých“, to znamená, že je přístupný pouze kliknutím na konkrétního autora a není ve výběru. To postihlo dokonce i dva mé články, jeden proto, že jsem poněkud ostřeji kritizovala vůdkyni českých fašistů Edelmannovou, a druhý se zabýval fenoménem štvavých diskusí a metodou diskutérů na iDNES, toto téma se publikovat nesmí. Byla jsem se stažením článků srozuměná, ale pak jsem zase nechápala, proč není stažený sprostý článek se zřejmým rasistickým obsahem (a těch článků proti Romům je stále více) nebo článek propagující aktivistku Dělnické strany. Nevím, jestli se s tím něco stane, obávám se, že nikoliv. Ani to nepovažuji za výhradní chybu administrátorů. Ve společnosti mizí povědomí o tom, co je únosné. Rasismus, antisemitismus, stalking, vulgarita se stávají běžnou normou.

Mohla bys upřesnit, proč se „toto téma publikovat nesmí“? Pro koho je nepřijatelné?

Není v tom nic záhadného, je to taková dohoda na blogu. Cituji z kodexu blogera: „Texty, které nedoporučujeme zařazovat na blog.idnes.cz, jsou především: – články, jejichž hlavním tématem je blog (váš vlastní nebo cizí) či diskuse k němu; na titulku tedy nepatří například vaše úvahy o jiných blogerech a úrovni jejich textů, stížnosti na diskutující, oznámení o tom, že končíte s psaním, úvahy o karmě a podobně.“ Postupem doby se ovšem to nedoporučujeme začalo vnímat jako zakázané. Například fejeton Františka Kostlána s názvem „Přiznání blogera: Píšu jenom kvůli karmě“ byl i přes důrazné protesty stažený. A to šlo jen o legraci, o lehkou parodii.

Vulgaritě, rasismu, antisemitismu a dalším souvisejícím jevům se odpovědní představitelé společnosti stavějí čím dál alibističtěji. Jak se ti jeví nezakazování zdejších neonacistů, resp. fašistů? Myslím na vágní zdůvodnění zákazu Dělnické strany a také na povolení a ochranu neonacistického pochodu v Plzni v předvečer výročí nacistické okupace.

Já si troufám říci, že to již nevnímám jako nešikovnost či nezkušenost odpovědných úředníků a právníků. Obávám se, že mizerné podklady pro zákaz jsou vypracovávány záměrně, aby soud rozhodl tak, jak rozhoduje, tedy aby podnět musel shodit ze stolu. Úředník pak může tvrdit, že se snažil (ten termím „mravenčí práce“, kterým své právníky hájil Langer, mě opravdu hořce rozesmál), ale na druhé straně ví, že nacisty nepohněvá. Co kdyby náhodou jednou získali nějaký vliv? To není tak nereálné, například na místní úrovni se mohou dostat do zastupitelstva a takový úředník pak může říkat: „Hele, Vašíku, ty přece víš, že jsem tě nepotopil, tak měj uznání.“

Nesouvisí to trochu s tím nedoporučujeme? Zvykli jsme si pojímat svobodu jako právo každého říkat, co mu slina na jazyk přinese (nebo prsty na klávesnici vyťukají; kdysi v počátcích internetových diskusí jeden diskutující přiznal „já rychleji píšu než myslím“). A zapomněli jsme – nebo se neumíme odvážit toho – že demokracie je diskuse. Kde se chodí na trh s kůží vlastního postoje – a taky se poctivě vyrovnává s postojem druhých. S tím, že svůj postoj v případě omylu koriguji či měním. Neprojevuje se ta alibistická „ochrana cochcárny“ právě i v přístupu k extrémistům?

Nepřeceňovala bych interní pravidla na blogu, je to věc dohody mezi provozovatelem a autorem. Ale svoboda je opravdu těžká věc. Mnozí ji chápou jako anarchii a právo silnějšího. Vrcholem ubohosti je pak takový rádobypredátor ochotný střílet Cikány a Židy, ale natolik zbabělý, že se nepodepíše. Anonymita do demokracie nepatří, protože anonymita zbavuje svobody. A zbabělost je vlastnost, která také znemožňuje fungování demokracie, demokracie a svoboda jsou pro statečné a zodpovědné lidi. Pokud se demokracie stává rozbředlým prostorem bez odpovědnosti, kde „predátoři“ pro sebe uzurpují více práv na úkor ostatních a zbabělci ve státních institucích jim v tom nebrání, nejde již o demokracii, ale o ochlokracii, o vládu lůzy. Je to výsledek špatně pochopené svobody a vede to k tyranii.

A co teď s tím? V Plzni, Praze, na blogu…

Žádné rychlé a definitivní řešení neexistuje. Do značné míry se opakuje situace z 30. let dvacátého století. Můžeme se poučit z dějin, ale toho je schopen jen málokdo. Většinou mají lidé jiné starosti, mnozí se o veřejné věci nezajímají, politiku pokládají za svinstvo. Vážně se obávám, že již uplynul příliš dlouhý čas od hrůz války a šoa, dokonce vyrostla generace, která nezná komunismus. A lidé mohou podléhat různým demagogům a populistům, pokud se prohloubí krize, mnozí rádi uslyší, že za jejich bídu nese vinu nějaký symbolický nepřítel: demokraté, cizinci, Židé, Romové. A že pomůže nějaký pan Silná ruka. Obávám se násilností, pogromů, vzestupu extrémistických stran a skupin. Ani komunisté nezůstanou mimo, v takové krizi umějí výborně manévrovat. Tak co s tím? Budu skeptická, ale aspoň něco: zůstat člověkem. Bude to na jednotlivcích, kteří se tomu satanovi nepokloní.

Komunistů bych se mimořádně zastal – když teď rada tvořená ODS a ČSSD dala v Praze 11 výpověď azylovému domu, drželi se komunističtí poslanci toho, že jsou tu pro chudé, navzdor tomu, že zastávat se v Praze azylantů a bezdomovců na popularitě nepřidá. Neinklinují spíš k „silným rukám“ ne-li rovnou fašizujícím řešením tzv. slušní lidé, konzervativní příslušníci střední třídy, kteří mají své jisté a o komplikované problémy chudých, dlužníků, lidí vyhozených na ulici či Romů se nechtějí zajímat?

Samozřejmě že na rozdíl od nacistů, mezi nimiž těžko najdeme někoho slušného, mezi komunisty, kterých je mnoho, slušní lidé jsou. Ale případ s azylovým domem bych také nepřeceňovala. Právě z řad komunistů, ovšem těch radikálních, skalních, přicházejí ty nejhnusnější antisemitské útoky, stačí se trochu podrobně podívat na Haló noviny. A také z řad komunistů slýchám velmi tvrdé výroky na adresu Romů. Známý extrémistický web Zvědavec dává prostor různým kverulantům z řad levice a komunistů, šíří bizarní teorie spiknutí, v nichž je hlavním viníkem židovský kapitál, liberalismus, Amerika atd. Ostatně rétorika a symboly Dělnické strany mají velmi blízko k extrémní levici, tam se kryjí s radikálním křídlem komunistů. Takzvaní „slušní lidé“, to je samozřejmě fenomén sám o sobě. Pokud mohu soudit, rekrutují se ze všech politických stran a spojuje je právě ta tvrdost, bezohlednost, latentní rasismus, povrchnost. Jsou ochotni podpořit snad i čerta, jen když se jim zdá, že z toho něco budou mít, jak se ukázalo v Janově. Za sebe mohu říct, že tihle maloměšťáci jsou mi ještě odpornější než otevření nacisté.

Mít odpor je ovšem estetická kategorie. Intelektuálové mají sklon k těmto vyhroceným formulacím. Však taky některým v 30. letech byli maloměšťáci a demokracie odporní natolik, že slepě podporovali komunisty a jiní zas fašismus – a ještě to estetizovali. Nespočívá ale úkol intelektuála (zvl. když vychází z křesťanské tradice a svědectví Starého zákona jako ty) rozpoznat a bourat jakékoli pohrdání? A „zůstat člověkem,“ jak sama pravíš, tím, že budu vidět v druhém především člověka? Zní to možná banálně, ale nebere tenhle postoj půdu pod nohama jakémukoli extrémismu?

Když říkám, že jsou mi maloměšťáci odporní, myslím tím ten postoj, tu maloměšťáckou mentalitu, nikoliv konkrétního člověka. U každého konkrétního člověka je to vždy složitější, nikdo není úplně dobrý a nikdo není úplně zavrženíhodný (nikdo není úplným maloměšťákem). Samozřejmě, že ideální je zachovat si nadhled a dokázat vše vyargumentovat. Ale přiznávám, že já nejsem typický intelektuál, původně jsem z řemeslnického rodu, z rodu kovářů a truhlářů, z rodu lidí, kteří mysleli přímo, a neumím zachovat chladnou racionalitu za všech okolností. Prostě se někdy rozzlobím, zvlášť když vidím nějakou nespravedlnost, ponižování někoho, kdo se nemůže bránit, urážení a lhaní, útok na důstojnost člověka. Netvrdím, že jsem dokonalá a že mám vždy úspěch, ale dělám to, co umím a co pokládám za správné. Doufám, že mé chyby napraví nějaký opravdový intelektuál, ostatně na světě je šest miliard lidí a nad námi Nejvyšší, nemusím všechno zvládat sama, ne?

Otázky kladl a za rozhovor děkuje Tomáš Trusina