„Církev je ochranným obalem pro duši. Vždycky když se stane něco zlého, vzpomenou si všichni: ano, existuje místo, kde se můžeme shromáždit a povědět si, jak nazí a neochránění se cítíme.“ Tahle slova zazněla v kázání, kterým falcký farář Friedhelm Borggrefe otevíral v r. 2005 evangelický kostel v Praze na Chodově. Sotva přitom někoho z přítomných napadlo, že „nazí a nechránění“ se budou za pár let cítit právě ti, kteří evangelíky ke stavbě sborového domu naproti chodovské tvrzi pozvali – členové vedení občanského sdružení Společnou cestou, kteří tu od r. 1997 provozovali Azylový dům pro matky s dětmi a občanskou poradnu. Azylový dům dostal od radnice Prahy 11 výpověď, kterou rada nezměnila ani poté, co na podporu sboru vystoupila řada zdejších i zahraničních osobností. Od 1. 3. je dům vystěhován. Kolem občanského sdružení i kolem kauzy (viz Protestant 10/08–3/09) je však dále živo.
Pod záštitou sboru
Že slova o těsném propojení sociální práce a farního společenství nejsou pouhou frází, prokázal sbor už při vystěhování začátkem března. Nejen že pomáhal i farář a část inventáře našla místo v členitém zázemí kostela, ale především tu sídlí a dál pracuje Občanská poradna. Třikrát týdně nabízí asistenci u nejrozmanitějších případů sociální nouze. Skromně a za cenu vysilujícího zvládání dodatečných překážek pokračuje i práce s klientkami azylového domu. Sociální mnohoobročník (radní Prahy 11, magistrátu a poslanec) Janeček měl podle usnesení magistrátu do konce března předložit řešení a najít objekt pro o. s. Společnou cestou, což se nestalo. Sdružení dostalo pro své klienty byty ve čtyřech různých lokalitách, což znamená časově náročnou terénní práci s klienty. Jako místo, kam přenést zázemí, nabídla Praha 11 Společné cestě zchátralou vilku, do níž by bylo potřeba opět investovat. Její sousedé navíc proti usídlení azylových sociálních služeb promptně uspořádali petiční akci, jíž vedení městské části ochotně vyhovělo.
Kalný 19. březen
19. března 2009, tedy měsíc poté, co zastupitelstvo hl. m. Prahy uložilo Janečkovi konat ve prospěch zachování práce azylového domu, přijalo zastupitelstvo Městské části Praha 11 za vedení starosty Mlejnského a radního MČ Praha 11 Janečka usnesení číslo 28/22/Z/2009, kterým ruší Azylový dům Donovalská 1862. K témuž datu byla zrušena příspěvková organizace Centrum sociálních služeb Praha-Jižní Město a místo ní byla zřízena akciová společnost Jihoměstská sociální, jejímž stoprocentním vlastníkem je Městská část Praha 11. V představenstvu zasedli: předseda Jiří Janeček, místopředseda Jan Meixner, zástupce starosty, předsedou dozorčí rady je Dalibor Mlejnský, starosta, a členem dozorčí rady Meixner jr., syn místostarosty. Korektně dodejme, že jako kontaktní osoba pro uchazeče na post ředitele Jihoměstské sociální a. s. byla uvedena manželka místostarosty Meixnera. O odměnách statutárních orgánů této akciové společnosti rozhoduje valná hromada, kterou podle stanov tvoří rada Městské části Praha 11 (mj. Mlejnský, Meixner, Janeček). Akciová společnost je přitom ustavena, aby vytvářela zisk. Vytvářet ho bude za pomocí veřejných prostředků, což mj. odporuje zákonu o hl. m. Praze i ustanovením o poskytování solidární sociální pomoci. A veřejnost na jednání soukromé obchodní společnosti nemá (na rozdíl od jednání zastupitelstva) přístup.
Starostové zakládají azyláč
Podle informací TV P5 se starostové Prahy 5 a 11, Milan Jančík a Dalibor Mlejnský společně s radními obou městských částí dohodli na založení obecně prospěšné společnosti pro vytvoření společného azylového domu. Na dotaz Práva, zda je normální rušit zaběhnutý azylový dům, přestavět ho na školku a zároveň pátrat po místě, kde by mohl vzniknout jiný azylový dům, nevidí Janeček nic zarážejícího. „Není to nelogické. V Donovalské kdysi byl školský objekt, takže by tam školka měla být. Není to vyhazování peněz.“ (30. 5. 2009, Praha 11 vyhazuje milióny oknem).
V samotném objektu azylového domu se občas objeví někdo, kdo má zřejmě pracovat na jeho proměně v mateřskou školku. Že to nebude levná záležitost, dosvědčuje rozhodnutí zastupitelstva, které na školkovou perestrojku odsouhlasilo poslední květnový týden více než 19 mil. korun. Na otázku, proč je do důkladně přestavěného objektu (viz Protestant 10/08) potřeba investovat částku víc než dvakrát převyšující nedávnou rekonstrukci, odpověděl příslušný radní, že tu bude vývařovna. Uvidíme 1. září, kdy se má školka otevírat.
Synod a senát
„Hluboké znepokojení“ nad tím, že v hlavním městě „bylo zmařeno dlouhodobé úsilí na vybudování a provozování azylového domu“, vyjádřilo i květnové zasedání 32. synodu českobratrské církve v dopise, zaslaném pražským i celostátním představitelům. Nejeden z účastníků loňského zasedání synodu, které probíhalo v budově pražského magistrátu, během roku na Mariánském náměstí demonstroval za udržení azylových služeb na Donovalské ulici. A tak je dobře, že se synodálové (letos už opět v lavicích vinohradského kostela) necítili zavázáni pražským představitelům a dopis schválili. Spolu s podněty od dalších organizací ho obdržel i předseda senátního zahraničního výboru Karel Schwazenberg. Ten pak při jednání zahraničního výboru senátu prohlásil: „To, co se tady děje, je v civilizovaných evropských státech nepřijatelné. Že si to prostě ‚šlohnem‘, je starý dobrý český zvyk.“ Při příštím zasedání bude výbor jednat o usnesení, že kauza poškodila dobré jméno ČR. K němu by se měla pojit výzva, aby město vzhledem ke stížnostem zahraničních dárců obnovilo práci občanského sdružení na původní adrese. Protesty radního Janečka a starosty Mlejnského, že jednání senátu zasahuje do kompetencí místní samosprávy, už nepřekvapily.
Majitelé naší země
Jako zatím poslední podpořil práci o. s. Společnou cestou a vrácení domu na Donovalské předseda ČSSD Jiří Paroubek. Přes všechny doposud vyjmenované výzvy od místní i zahraniční veřejnosti, církevní reprezentace i politických představitelů se však zatím radnice „drží“. Ukazuje se, že představitelé jednotlivých pražských částí pojímají své „pašalíky“ jako nedotknutelné vlastnictví a podle toho tam jednají. Že se starosta Prahy 11 spojil s nechvalně proslulým starostou Prahy 5, jen zapadá do tohoto pojetí starostování. V dnešních Lidových novinách uvažuje komentátor Zbyněk Petráček nad pojmem papaláš – a nad tím, jak neodbytně evokuje normalizační poměry. Majitelé Prahy 11 parametry takového papalášství nepochybně naplňují. Svěřené části vládnou s gustem a chtivostí někdejších komunistických okresních tajemníků a svou arogancí zatím úspěšně vzbuzují pocity bezmoci u každého, kdo se jim snaží čelit. Někteří už možná pomýšlejí na vajíčka (třeba s nápisem „pro Janečka“), přesto má ještě cenu zkoušet to občansky odpovědně a křesťansky vytrvale.
16. 6. 2009