Předvolební manýry, doprovázející letošní volby prezidenta, připomínají čím dál víc hru zvanou scrabble: Jak z daného počtu hlasů složit, byť za cenu sebedivočejších kombinací, dostatek hlásek, díky nimž tomu našemu kandidátovi zavlaje Pravda vítězí. Z předvolebního skládání hlasů se stává přehlídka, s čím vším jde při správě věcí obecných v této zemi ještě handlovat. Součástí hry se tak stal i zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Podporu tohoto koaličního návrhu hodlá nejsilnější koaliční strana podmínit protislužbou – podporou svého kandidáta hlasy koaličních křesťanů. Něco za něco!, byť jméno prezidentského kandidáta koaliční hráči na společném hracím plánu původně nesložili a deklarovali, že to jedni od druhých nečekají.
Od křesťanských hlasů (a ovšemže od nikoho dalšího ze spoluhráčů ani protihráčů, vyjma „jakési“ občanské iniciativy) jsme přitom neslyšeli slůvko protestu, když před Vánocemi ten kandidát ještě jako prezident bez skrupulí podepsal zas o něco nekřesťanštější verzi imigračního zákona. Vždyť to nebyl dárek od Ježíška, ale od Santy. A kdoví jakou víru by do té naší země, kde teď máme ráj to napohled jako nikdy předtím, ti imigranti importovali.
Jen si, faráři, kněží, popové, kazatelé, pastoři, jáhni, katecheti a pastorační pracovníci, proboha nemyslete, že takto vyhandlovaný zákon znamená, že byste dostávali špinavé peníze. Důležitější přece je, že se do hry se opět dostává předseda soft populista Čunek, který se za svého vládního účinkování prezentoval takovými slovními výtvory jako dělat bordel jako osmahlí spoluobčané, pročež, zdálo se, stal se nepoužitelný i pro spoluhráče vynalézavé a otrlé.
Dávno se už přece přišlo na to, že prezidentské hlásky je třeba poskládat prostě tak, že Pravda vítězi. Ale i to lze ještě inovovat a kombinovat. A tak si v rámci sebeobhajoby vzájemně výhodných kroků zdejších svobodomyslníků a křesťanů jistě zaprdí i věta Vždyť co bylo ukradeno, musí být vráceno.
Hráči scrabble hrají soutěž zájmů, nechme se prý překvapit, co z ní ještě vyleze, zvláště bude-li tajná, psal tento týden v jubilujících Lidovkách Miloš Čermák. Copak nám není jasné, že veřejný prostor už dávno ovládl zápas privátních zájmů?
Co bychom tedy chtěli? Porovnávat veřejně kandidátské programy? Že demokracie je diskuse? Ta prd ví a vězí až po uši v naivitě.
Písmena z prezidentské standarty studem jistě neopadají, to spíš budou zívat i pravdě, byť by říkala, že kde politiku svobodné země ovládne soutěž zájmů, vytlačí z toho prostoru jaksi mimochodem i tu svobodu. A pokud by náhodou opadala, bude nejlepší z nich složit něco aktuálně bezobsažného, co bude tak nějak hezky česky vyhovovat všem. Hráči scrabble, hlaste se. Co třeba Vítr, děva a zip?
19. 1. 2008