Tomáš Bísek

Kdo je náš: Dvakrát tři Janové Protestant Po, 02/10/2017 - 17:00

Při studiu teologie na Komenského evangelické fakultě v období před Pražským jarem roku 1968 jsme zažívali rozšiřování společenského prostoru. V té době jsem byl jirchářským studentským společenstvím zvolen prefektem. Mým úkolem bylo také být přítomen poradám učitelů a ostatních pracovníků fakultní rady. Politické rozvolnění napomáhalo otevírání nových témat.

Ladislav Hejdánek – předmětné doteky Protestant St, 27/05/2020 - 18:10

Z doslechu rád přijímám pokyn Ladislava Hejdánka: Nepředkládejte dětem biblické starozákonní příběhy jako pohádky!

Kdo je náš? Fajnové ženy Protestant Pá, 24/04/2020 - 09:32

No to je objev! Mám se zastydět? Raději se pokusím ukázat, proč ženy připomínám právě dnes.

Kdo je náš? Ukrajinský kapitán a dagestánský taxikář Protestant Čt, 23/01/2020 - 18:09

Vzpomínka na záškoláctví spojené s úrazem našeho nejmladšího syna v Glasgow mně připomenuly mé nečekané a zcela ojedinělé koktání v ruštině. V ruštině? Ano! Jako bych ve Skotsku neměl dost trápení se svým jazykovým česko-skotským handikapem. Co jsem tehdy stihl vykoktat, si sotva pamatuji. Nemohu ani s čistým svědomím tvrdit, že mi můj rusky mluvící protějšek dobře rozuměl. Znovu jsem si uvědomil rozdíl mezi pasivní a aktivní znalostí cizího jazyka.

Po třiceti letech (ne)ustrašená ČCE Protestant Čt, 31/10/2019 - 10:53

Neuváženě jsem přikývl na pokyn pozastavit se nad třicetiletím cesty ČCE po Sametové revoluci. Diasporní rozprostřenost a také rozmanitost života a projevů církve na jedné straně a známky ne vždy vítaných proměn a zmenšování řad na straně druhé mě při uvažování svírají a svádějí k pocitu nedostatečné neustrašenosti. Mám tedy jen písemně sledovat, co se děje? Mám burcovat? Mám si stýskat? Sluší se prostě dodat to, co je nabíledni: Žijeme a trváme jen z Boží milosti.

Kdo je náš? Kdo ví, co si druzí nepřejí Protestant Út, 01/10/2019 - 15:26

„Na oddělení léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) Thomayerovy nemocnice v Krči leží devadesátiletá slepá paní Marie Janoušková,“ sděluje mi někdo ze staršovstva evangelického sboru na Jižním Městě. Vydám se za ní přes Kunratický les. Zvoním u dveří oddělení LDN-ky a představím se do mluvítka.

„Co si přejete?“ ptá se ženský hlas.

„Dobrý den. Jsem evangelický farář z Jižního Města. Rád bych navštívil paní Marii Janouškovou, která je na vašem oddělení.“

Kdo je náš? Královna Viktorie a náš mecenáš

Trochu směle a snad ne příliš hanlivě označuji jednoho vzdálenějšího člena naší rodiny mecenášem. Mám jen jeden důvod. Pomáhá mi zarámovat řádky, které čtete. Zakoupil totiž našim čtyřem v Londýně drahé vstupenky k návštěvě královského Buckinghamského paláce. K mecenášství mu dopomohlo, že při ukončení prohlídky paláce nechal použité vstupenky označit a musel je podepsat. Podepsaný může přijít do paláce ještě jednou. Bylo to však jinak. Naše dvě malé a nadšené vnučky nás zkrátka vzaly za ruce, abychom je do Buckinghamského paláce doprovodili. Chtěly si návštěvu zopakovat.

Kdo je náš? Pozor na sny! Protestant Po, 08/07/2019 - 08:20

Rozpomínám se s potěšením na své ranní snění. Vidím krátkou nově vydlážděnou uličku u nás za rohem – no to je přece Všelipská. Občas tudy projíždíme na kole. Třeba když míříme do zahrádek kolem nádrže zvané Starák. Vydávám se tam. Zabočím, zajedu za roh a polekám se. Zcela nečekaně si tam hrají dvě malé děti. Odhaduji, že je to prvňák a předškolák. Cítím, jak se sám pokárám: Co se mám co lekat? Ale vlastně není divu. Vždyť tam nikdy nikdo nebývá, i když po obou stranách stojí rodinné domy. Kde by se tam vzaly děti? Ještě tak někdo venčí svého psa. Někdy přejede auto.