Ale pozor! Jsou oni naši anebo my jsme jejich? Jen nezapomínejme, že jde o mé osobní uvažování a možné pozvání pro ty, kteří se v něm nějak „najdou“.
Uvažme: Jan Amos Komenský, biskup, poslední představený Jednoty bratrské, byl po porážce nekatolických vojsk na Bílé hoře a krutých exekucích vyhoštěn z vlasti. Zůstal navždy vyhoštěncem, emigrantem do konce svých dnů. Domů se již nikdy nevrátil. Trvale však vypjatě usiloval o nápravu světa. Jeho usilování, zachycené v literární i skladatelské formě, které se dotýkalo všemožných oblastí a činnosti člověka, je dokladem jeho až neuvěřitelné tvořivosti. Ve své době se neprojevoval jen písemně a básnicky či skladatelsky, ale také diplomaticky cestováním Evropou a jednáním s představiteli nejrozmanitějších vlád, univerzit či církví. Byl přesvědčeným Evropanem, světoobčanem bez vlasti. Život bez domova prožíval v důsledku lidské zvůle, války a zavilé nesnášenlivosti. Přesto žil neutuchající nadějí, touhou po „nebeské vlasti“ pro všechny. O sobě vypověděl, že žije v „labyrintu světa a přeci s rájem v srdci“.
A Alexej Navalnyj?
Je představitelem neuhasitelné touhy po pravdě. Nevzdává se trvalého a svobodného doufání a usilování o vytržení ruského národa z kleští totalitní tyranie. Alexej se naděje návratu svobody, řádu a spravedlnosti. Jeho život v trvalém vězeňském utrpení paradoxně ukazuje na důstojného člověka. On je nám výzvou k uplatňování spravedlnosti a hledání odpovědné tvořivosti.
Rozpětí časového rámce čtyř století nás přivádí k rozdílnosti možností a přístupu k životu. Alexej Navalnyj se projevil rozmanitostí svého veřejného usilování až k pokusu kandidovat na prezidenta Ruska. Jako nebezpečně atraktivní kandidát a kritik režimu byl trvale pronásledován a umlčován. Nakonec byl téměř zlikvidován pokusem o zavraždění otrávením. Byl zachráněn díky spěšnému transportu do Německa a intenzivní léčbě smrtelné otravy.
Nezůstal v přátelském Německu. Navrátil se do Ruska. Obratem byl zadržen a odsouzen na mnoho let vězení, kde strádá ve zpřísněném režimu a zpravidla na samotce. Snaha zvrhlých vládců Ruska je zbavit ho domoviny, ale nekončí ani snahy zbavit ho života.
Mají snad J. A. K. a Alexej Navalnyj něco společného?
Po návratu z Německa se Alexej odvrátil od zásadního ateismu. Stal se členem pravoslavné církve. Své rozhodnutí zdůvodňuje potřebou patřit k něčemu hlubšímu a obsažnějšímu. Příklon ke křesťanské víře je však u něho postaven ještě zásadněji. Alexej se například odvolává na biblická slova o posledním soudu z 25. kapitoly z Matoušova evangelia. Soustředěnou výzvu nachází v Ježíšových blahoslavenstvích v páté kapitole Mt evangelia: „Blahoslavení lačnící a žíznící po spravedlnosti, neboť oni nasyceni budou.“
Alexeji se v tuhém putinovském žaláři na samotce stává přítelem a bratrem tentýž Ježíš Kristus, který doprovázel Jana Amosa na jeho cestách.
Však podobně jako o Janu Amosovi a o Alexeji tak také o jejich mistru Ježíši platí: „Do svého vlastního přišel, ale jeho vlastní ho nepřijali.“
Vánoce 2023 (inkarnace)
P.S. Technickým opomenutím tyto řádky vycházejí až po smrti Alexeje Navalného. Jeho život skončil v násilných a nesmírně surových vězeňských podmínkách ruského gulagu za polárním kruhem. Tím se jeho osud přiblížil svědectví života martyra Dietricha Bonhoeffera. Naději se, že tak výjimečným svědkům vzkříšeného se otevírá náruč toho Mistra, který je ve svém konci z ruky člověka předešel.