Petr Pazdera Payne

Evangelia ví o těch, co jsou až na půdu nemocní množstvím,

Knížka svým názvem Stesk po kraji odkazuje na stesk, jenž je vlastní snad každému člověku.

Ezechiel 8,3, Evangelium podle Lukáše 4,5

Bože, zbav mě těch tváří!

Ty pusinky. Ty oživlé podobenky. Ty poďobaný brady!

Jak se pitvoří, jak se tváří! Jak se ušklíbají!

Ty upřené oči, ohníčky žhnoucí!

Ústa dokořán!

Jak mi dýchají do nosu, do očí, do pusy, do uší!

Ksichty. Gesichten. Faces, and no names! Kolkolem magoři-běsi!

Jsem jim všem vystaven. Tím vším unaven. Jsem holý… bez obrany. Bezprizorný před bezduchými lícemi. Před líci bez rubů.

„Konečně první zpráva o vítězství ze Srbska, bohužel teprve z hranice.“
z deníku Stefana Zweiga, 1914

„Zmatení ducha se stávalo stále absurdnějším.“
Svět včerejška, 1942

V červnu 2013 jsme vedli na stránkách Protestantu rozhovor o církevní restituci s Pavlem Keřkovským: 2.266.593.186… aneb nad aktuálním vývojem vztahů státu a církve. Pavel Keřkovský vyslovil tezi, že vlastnit není hřích, a pokračoval: „Nenaléhám proto na přehodnocení postoje synodní rady. Jde mi spíše o vyvolání rozhovoru: Co s těmi penězi chtějí křesťané dělat? Jde-li jim jen o samoúživu a přežití, je to směšné a hříšné, problém malé víry a náboženské poťouchlosti. Ale teď jde o to, rozpoutat v církvi diskusi: Co je úkolem církve v tomto světě?

(110 let po Zemi snivců a 101 rok po Čínské zdi)

(příspěvek k diskusi)

O rodině

Text: Izaiáš 57,8

Iz 57,8: Neskrývat se před vlastní krví.

Rodina, rod, národ. To jsou posvátné hodnoty. Někdy až moc.

Epištola Židům 5, 7–12: Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.