(110 let po Zemi snivců a 101 rok po Čínské zdi)
U statečných disidentů, u přívrženců hnutí falun kung, křesťanů, pronásledovaných spisovatelů a mnohých dalších odpůrců čínského režimu shledáváme takové pojetí pravdy, pro něž má cenu žít a umírat. Krom toho se ovšem provozuje v čínské oficiální sféře takové pojetí, v jehož rámci je pravda chápána jako nápodoba. Čili kopie, plagiát, klon, zmnožení. Pravda se chápe jako to, co lze vyrobit, opakovat, namnožit. Pravda jako něco umělého. Pravda jako naprosté zobecnění. Identita a vztah k jedinečnému, bez nichž pravdu nelze myslet, se tomuto pojetí zcela ztrácí z dohledu. Nejde už o pravdu, ale o pseudopravdu, lež.
Minulý rok navštívila naši zem výstava Bodies, výstava epoxidem napuštěných mrtvol pocházející z Číny. Mrtvá těla jsou eufemisticky nazývána exponáty, ale nikdo nedoložil, že by ti lidé za živa souhlasili, aby s nimi bylo takto nakládáno. S velkou pravděpodobností jde o nepohodlné osoby zavražděné čínským režimem. Nárok na anatomickou přesnost klasicistní sochařské tradice se zde propojil s moderní technologií a čínským typem cynismu a pohrdání lidským životem. Argument používaný i českými obhájci exhibice, že jde o učební pomůcky pro veřejnost a zejména pro studenty medicíny, sotva může vyvážit amorálnost celého podniku. Notabene při dnešních technologických možnostech zahrnujících 3D simulace reality v pohybu je to zcela lichý argument. O poznání pravdy o lidském těle rozhodně nejde. A jakoby v práci lékaře nešlo v první řadě o to chránit život každého člověka a bylo možno ve jménu studia obecného těla zabíjet jedinečného člověka.
Román Alfreda Kubina představuje Zemi snivců, jejíž obyvatelé pojímají pravdu také jako výmysl, jako něco umělého. Neměla by to být Země „snivců“, to zní dost máchovsky, ale spíš Země utopistů, somnambulů, hloupých snílků anebo „snáčů“, což je staré české slovo. Ostatně původní německý název románu je zcela jiný, Die andere Seite – Druhá strana. Země snivců s hlavním městem Perla je umělý svět. Je to stín, plagiát, jakési alter ego evropské civilizace. Ve zpuchřelých a zvětrávajících kopiích jsou tu soustředěny evropské kulturní památky a artefakty. Objektivitu, která je v bdělých souřadnicích dána společnou historií, zde navozují sny. Představy se stávají realitou, protože se objevují v několika hlavách současně. Fikce vítězí. Krom toho ve snovém státě panuje také naprosto iracionální byrokratismus. Vše se drolí a hroutí, lidé jsou mravně zpustlí. Literární vize přechází do noční můry, podivná země prochází apokalyptickým kataklyzmatem.
Kdoví proč Alfred Kubin situoval tento fiktivní stát právě někam do lůna Asie. Ale když se dozvídáme, že v Číně si vyrábějí modely evropských měst 1:1, musíme připustit, že Alfred Kubin, známý hlavně jako malíř a grafik, měl dar proroctví. Druhou stranu napsal v jakémsi vytržení před sto deseti lety za dvanáct neděl. Připomeňme ještě, že o devět let později v roce 1917 napsal Franz Kafka povídku Při stavbě čínské zdi, v níž armády dělníků staví na různých místech kolem Číny nesmyslnou zeď, ideálem je být zedníkem a podle jednoho z ideologů zeď má být základem – není jasné v jakém smyslu – pro vybudování nové babylonské věže.
Nejcelistvější kopií evropského města k dnešnímu datu je čínský Hallstatt, je situována do blízkosti jihočínského Chuej-čou v provincii Kuang-tung. Nechybí ani jezero. Hlavní chybu však představuje okolí, hory kolem městečka čínští snílci vystavět nedokázali. Čínský Hallstatt se naopak přibližuje vizím Alfreda Kubina: tak jako Zem snáčů také tuto zem developerů obestírá čoud, mlha, smog.
Možná se nechávám unést literaturou, ale oficiální linie v Číně jako by šla hodně podobným směrem. Pravda je kolektivně popírána, pravda je mínění davu, za pravdu je považováno, když se velké množství lidí shoduje se lží. Toto se děje už mnoho let pod zrůdným vedením Čínské komunistické strany. Ohlédněme se do minulosti, kdy při budování nové Číny zemědělci museli zanechat obdělávání půdy a vydat se kopat zem a dobývat z ní nesmyslně železnou rudu i tam, kde žádná nebyla, připomeňme si kulturní revoluci, která v rámci boje s domnělým vnitřním nepřítelem vyvraždila miliony lidí, podívejme se do současné Číny, jejíž vedení popírá a kamufluje historii, současně eliminuje disidenty a brání násilím jakékoli svobodě projevu.
Slovo komunismus je odvozeno do slova communis – společný. Možná to neměli zakladatelé explicitně na mysli, ale o to právě v komunismu běží: Pravda je to, co je učiněno společným, obecným, jakkoli je to lživé, utopické, bez podstaty. Jako Země snivců, jako onen imaginární most v českém filmu Bílá paní. Anebo zmíněná babylonská věž. Komunismus se chce zmocnit nejen výrobních prostředků a lecčeho dalšího, ale zejména a hlavně pravdy, a to tak, že ji popře a nahradí svým výmyslem. Tohle projetí pravdy se v Číně drží dál a dál, a to i za stávajícího hybridu komunismu s kapitalismem.