Pavel Říčan

K technice modlitby

Našim mladým charismatikům

aneb

Každý má jen jednu duši

(Několik malých poznámek k velké otázce Bohumily Tiché v Protestantu 10/92)

a také ženy moudré, zdatné, laskavé, půvabné a něžné je mi blízká v článku bratra faráře Pavla Keřkovského Proč by měli křesťané snažně žádat parlament o ratifikaci Istanbulské úmluvy (Pt č. 8). Srdečně podporuji také jeho nápad, aby příštím seniorem ČCE nebyl zvolen muž, nýbrž žena…

rozhovor s Pavlem Říčanem

Co bys mohl říci o sobě?

Jungmannova 9, 111 21 Praha 1

Vážené sestry, vážení bratři,

v poslední době byl muž vynikající čestností, statečností a láskou k pravdě, věrný evangelík profesor Kohák v médiích napaden lidmi, kteří svévolně překrucovali jeho názory na problém islámského terorismu.

Naši církevní představitelé se zapojili do odsuzování mezinárodního terorismu, proti němuž volá do svaté války prezident Bush. Dokonce se kdesi výslovně zmínil, že to je křižácké tažení.

Má to háček.

Husova „rehabilitace“ (v uvozovkách, protože jeho exkomunikace zrušena nebyla) je bezesporu krásným krokem římské církve k otevřenosti a toleranci vůči jiným církvím. Zároveň je to vítězství snah o toleranci vnitřní, o to, aby dialogické hledání pravdy a spravedlnosti uvnitř římské církve stále více převládalo nad deklarováním shora. O to kráčí ve světovém katolicismu už řadu desítiletí.

Janu Dusovi (Protestant 4/97) a všem, kteří spolu s ním pochopili – snad právem – moje slova o tom, jak si římskokatolická denominace počíná v jednání o sporné majetky (Protestant 1/97), jako její povýšenou kritiku. Mně však o kritiku vůbec nešlo, nemám k ní ani morální oprávnění, ani dost informací.