Číslo
Našim mladým charismatikům
Na jednom stromě rostla větvička. Krásně rozkvetla, květy zářily a voněly. Větvička se nesmírně radovala.
Jenže květy začaly opadávat. Větvička byla smutná. Na místech, kde byly dříve květy, byly teď jenom zelené bobulky, malé a tvrdé, bez vůně. Větvička strašně chtěla kvést, nikdo jí neřekl, že není vždy čas květů. Tolik se trápila, tolik touhou po květech usychala – až uschla.
Škoda těch nádherných broskví.