Sborový zpěv tvoří podstatnou součást evangelických bohoslužeb. Sotva kdo proto asi pochybuje o správnosti toho, že synod dal podnět k sestavení dodatku k současnému zpěvníku. Spíše je nám líto, že k tomu došlo až pět let poté, co padla cenzura. Z rozhovoru J. A. Dusa s předsedou příslušné komise Janem Balcarem a s její členkou Lydií Härtelovou (Protestant 9/98) se nyní dozvídáme, jak tato komise pracuje a jak je dílo daleko: je předběžně vybráno přes padesát písní, záměrem je dospět k souboru 80–100 písní, jenž by vyhovoval všem generacím a různým typům zbožnosti, přičemž těžiště své práce vidí komise v „zachování určité textové náročnosti“.
Znepokojuje mě styl práce, který – jak z rozhovoru plyne – dodatková komise zvolila a který pro nedostatek lepšího výrazu nazvu kabinetním. Považoval bych za samozřejmé předložit církevní veřejnosti co nejdříve po zadání úkolu představu o tom, jak má dodatek vypadat (kromě jiného – co znamená „chrámová píseň“) a rozvířit o tom diskusi v tisku i na nejrůznějších církevních sejitích, žádat o návrhy a podněty atd. Zvlášť prospěšné by bylo zveřejnit, nad kterými písněmi komise dosud váhá a proč. Zatím se komise spokojuje s tím, že písně dosud vybrané předložila synodní radě, kterou považuje za „určitý vzorek veřejnosti“ a že se v jednom sboru každou neděli zpívá jedna z nich. Český bratr i Evangelický týdeník sice nabízejí svůj prostor, Jan Balcar však říká, že „ještě musíme v komisi zvážit, zda by to mohlo naší práci prospět, nebo ji naopak zbrzdit. Domnívám se totiž, že takový materiál nemůže projít širokou, dlouhodobou celocírkevní diskusí. Jednak by se tím odložil termín dokončení, jednak by diskuse mohla upadnout do bezbřehosti“.
Tyto obavy považuji za neopodstatněné. Případná bezbřehost diskuse bude přece problémem redakcí příslušných časopisů. A pokud jde o kontroverze, které se v diskusi bezpochyby vyskytnou a nebudou dořešeny: Není úkolem komise, aby všem vyhověla, ale aby rozhodovala „na vlastní triko“, s autoritou, kterou jí propůjčil její zřizovatel. Autorita komise by mohla ostatně stoupnout kooptací někoho, kdo křesťanské písně tvoří a zároveň o nich do hloubky přemýšlí, jako třeba Miloš Rejchrt.