Jungmannova 9, 111 21 Praha 1
Vážené sestry, vážení bratři,
v poslední době byl muž vynikající čestností, statečností a láskou k pravdě, věrný evangelík profesor Kohák v médiích napaden lidmi, kteří svévolně překrucovali jeho názory na problém islámského terorismu.
Nic bych nečekal méně, než že se přidá Evangelický časopis Český bratr! Stalo se tak článkem Josefa Šaldy „Omyl profesora Koháka“ v 17. čísle letošního roku. Chci věřit, také vzhledem k jeho mimořádně chatrné argumentaci a kluzké logice, že se dostal do časopisu omylem, ale je zde a nemohu k němu mlčet.
Šalda nejprve říká, že nechce hodnotit, co řekl Kohák po 11. září. Pozastavuje se nad větou, která ho, jak uvádí, zvlášť zarazila na presbyterní konferenci o rok dříve, kde Kohák řekl, že „se u nás málo protestuje. Lidem jako by bylo všechno jedno.“
Kroutím udiveně hlavou. Je přece obecně známo, že v zemích s nepřerušeným demokratickým vývojem dávají lidé veřejně najevo svůj nesouhlas mnohem častěji než u nás. Což protesty nepatří k demokracii? Kohák pouze poukázal na to, co je zjevnou bolestí našeho veřejného života! Co na tom Šaldu „zvlášť zarazilo“? Ostatně ke konci článku chválí M. L. Kinga, a to právě za veřejné protesty.
Šalda na oné konferenci – jak říká – položil Kohákovi otázku ohledně vandalismu při protestech během pražského zasedání MMF. Odpovědí prý byl poukaz na to, že „pár rozbitých výloh nic neznamená vzhledem k drancování přírody v zemích Třetího světa“.
To je vlastně pravda, uznává Šalda, až na to, že „ničení vytvořených hodnot vede vždycky také k chaosu a škodám na lidské duši,“ proto nutno protesty proti MMF odsoudit.
Tady je jádro té kluzké logiky. Při masových protestech se ovšem často také svezou vandalové, tomu se dá zabránit stejně málo jako civilním ztrátám při spravedlivé válce. Ale omlouval nebo schvaloval snad někdy Kohák vandalismus? Nevěřím, že by to učinil byť i jen náznakem, to by přece vůbec nebyl Kohák – a Šalda to vlastně ani výslovně netvrdí, vzápětí však mluví, jako by se Kohák právě tímto provinil!
Do kritiky demonstrací při MMF a Kohákova údajného zlehčování vandalismu, který je doprovázel, náhle Šalda „zamontovává“ hodnocení Kohákových výroků po 11. září, které na začátku článku „nechtěl hodnotit“; ale již tam řekl, že „zaznívaly(?!) jako nepřímá obhajoba teroristů“. Teď jsou pro něj tyto výroky – „v modifikované podobě“ – tímtéž, co Kohák řekl o MMF a co Šalda odsuzuje velmi důrazně jako „podporu destruktivních radikálů“.
„Problémy lze skutečně řešit pouze vzájemnou konfrontací myšlenek, otevřeným dialogem a osobním příkladem“, končí moudře Šalda. Svým článkem však dává osobní příklad, jak lze místo poctivé konfrontace polemizovat za pomoci překrucování a polopravd – bohužel i na stránkách evangelického tisku.
Vážení, dlužíte profesoru Kohákovi omluvu. Doufám, že k ní najdete odvahu.
S přátelským pozdravem
Pavel Říčan
Praha, 27. 12. 2001