Tento text, vydaný poprvé v roce 1989 v rámci samizdatového Archivního souboru prací Jana Patočky pod vedením Jana Chvatíka a Pavla Kouby, koncipoval Patočka německy v sedmdesátých letech. Nyní vychází kniha „Co jsou Češi“? v nakladatelství Panorama v překladu Vladimíra Jochmana s podtitulem „Malý přehled fakt a pokus o vysvětlení“.
Žalmista přeje lidem účast na Božím kralování, proto zpívá, že „silou Krále je láska k právu“. Účast na lásce k právu je skrytou pružinou činorodosti, která proměňuje svět libovůle mocných na jasně pojmenované a rozlišené skutečnosti. Právo pojmenovává a rozlišuje mezi spravedlností a nespravedlností, činem a zločinem, oprávněným výdělkem a krádež! atd.
Ve chvíli, kdy je opět na pořadu dne problematika nového církevního zákona, vydává nakladatelství Eman jako svou druhou publikaci knihu Pavla Ottera „Církevní politika 1949“.
Prvních sedmdesát stran (Hlava I) se soustřeďuje na vládní koncepty návrhu zákona o církvích, připomínky synodní rady ČCE a J. L. Hromádky od června 1948, na arogantní i taktické jednání ministrů a vládních úředníků, a nakonec na odhlasování církevních zákonů parlamentem a jejich přijetí církví.
Dne 12.12.1992 vyšel deník Prostor naposled. V diskusi a napětí kolem zániku federace nám asi uniklo, že zanikl nějaký deník. Nevznikl kolem toho takový poplach jako u transformace Telegrafu na Metropolitní Telegraf. Mnozí si ani nevšimli, že nějaký Prostor vycházel a že z Metropolitního Telegrafu se stal opět Telegraf s nadpisy Metropolitan a Prostor.
Jean Zumstein Mlýn 1995
Je možná dobře, že křesťanští žurnalisté během okurkové sezóny zcela opomenuli třicáté výročí zrušení trestu smrti v Československé republice (1. 7. 1990).
Nokturno pro Přímoří Alojze Rebuly. Téměř poetickou řečí vypráví autor příběh poutnické existence slovinského kaplana Florijana Burnika (Filip Terčlej 1892–1946).
Na začátku normalizace bylo z řad KSČ vyhozeno asi 500 tisíc členů, ale v průběhu normalizace v patnáctimilionovém Československu opět strana dosáhla počtu 1,5 milionu členů.
Prožíváme dobu, která se ptá po smyslu naší euro-americké civilizace. Neměli bychom přeslechnout hlasy kritizující tradici kolonialismu a otroctví, kritizující státem legitimizovanou diskriminaci či sovětizovanou normalizaci…
Blogerské příspěvky Ivy Pekárkové pravidelně slýcháme na Českém rozhlasu Plus. Vždy z nich zaznívá přesvědčení, že není zbytečné jednat iniciativně ve prospěch příslušníků menšin, nebo třeba seniorů, dostanou-li se do situace, kterou nezvládají.