Stavím vedle sebe dvě dějinná období (padesátá léta a normalizaci – viz Protestant č. 4), jelikož na sebe navazují dějinně i personálně. Režim po roce 1968 je zásadně totožný s tím, který tady byl od roku 1948. Po dobu své existence režim procházel různými modifikacemi, jeho totalitní charakter ovšem zůstal až do listopadu 1989 totožný.
Zveřejňujeme texty, jejichž autoři reagují na Prohlášení o manželství, jež veřejnosti v souvislosti s přijímáním zákona o manželství stejnopohlavních párů adresovali někteří představitelé českých církví
Na text Tomáš Bíska z Protestanta 1 poslal reakci M. Zikmund. Nechtěli jsme ho otisknout bez komentáře, a děkujeme M. Rejchrtovi, který se odpovědi ujal.
Současnou diskusi o povaze totalitního systému údajně zvrátila ve svůj prospěch metoda tzv. revizionistů, kteří poukazem na všední život a zájmy většinové společnosti nalezli jakousi legitimitu tehdejšího režimu…
Petru Moréemu (Prot 7/20) se podařilo kouzlo nechtěného, když táhne paralelu mezi „provokující“ debatou německých historiků a sociologů o podílu německé společnosti na existenci nacistické říše a podle něj obdobnou debatou o podstatě normalizačního režimu u nás.
Rád bych poděkoval za připomenutí Charty 77 a přidal pár řádků k reflexi nad jejím odkazem i tehdejším společenským koloritem. V odstupu více než čtvrtstoletí po obnovení demokracie nemohu začít jinak než otázkou, zda je možné vést odpor vůči ideologii marxismu-leninismu s respektem k tehdejší Ústavě a platným zákonům?
Text: Zjevení 1,9–20
Bratři a sestry,
Možná více než samotný dopis-manifest, podepsaný Milanem Balabánem, Věrou V. Tydlitátovou a Josefem Blahou, mě zaujala odezva, uveřejněná v Protestantu 10/97. Nedá mně to, abych nezareagoval.
1. čtení: Mk 4,10–12
text: Mk 4,35–41