Jiří Šamšula

Stále mě baví dávat dohromady či propojovat psychologické termíny s teologickými obrazy.

Protestantská kritika náboženství dovnitř

Následující text reaguje na vlastně dnes již běžnou skutečnost přítomnosti křesťanského náboženství ve veřejném prostoru.

Je to více než půl roku, co začala ruská invaze na Ukrajinu.

V sobotu 4. 6., v předvečer svatodušní neděle, proběhlo již sedmé setkání evangelických sborů a diakonií v Ústeckém seniorátu v kulturním centru v Řehlovicích, jednom z klíčových míst ústeckého kraje pro rozvíjení česko-německých vztahů

V nedávné době se bestsellerem stala kniha Jana Němce a Petra Viziny Znamení neznámého s podtitulem Rozhovory o spiritualitě.

Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.

Obraz první: „Jsi totální introvert.“ Takto mě kdysi onálepkoval jeden člověk, když vyjadřoval své výhrady k mému farářování.

Jakého jsme ducha? ptal se v debatě SPEKu (bohužel již na internetu smazané) nově zvolený synodní senior Pavel Pokorný, když se vyjadřoval k tomu, jaké impulsy by chtěl jako synodní senior do církve vysílat.

Čtení: Jan 15,9–17 Text: 2. Korintským 3,18–4,10