ČCE jako introvertní církev aneb Introverti všech církví spojte se!
Obraz první: „Jsi totální introvert.“ Takto mě kdysi onálepkoval jeden člověk, když vyjadřoval své výhrady k mému farářování.
Obraz první: „Jsi totální introvert.“ Takto mě kdysi onálepkoval jeden člověk, když vyjadřoval své výhrady k mému farářování.
Jakého jsme ducha? ptal se v debatě SPEKu (bohužel již na internetu smazané) nově zvolený synodní senior Pavel Pokorný, když se vyjadřoval k tomu, jaké impulsy by chtěl jako synodní senior do církve vysílat.
Čtení: Jan 15,9–17 Text: 2. Korintským 3,18–4,10
(Svatopluk Karásek 1942 – 20. 12. 2020)
Na závěr se ještě vraťme právě k pojmu virtuální/virtualita.
V závěrečných kapitolách probere autor hlavní okruhy námitek, rizik i očekávání a možností, spojených s „provozováním“ bohoslužeb a dalších společných církevních činností na internetu.
Po historickém srovnání nástupu s nástupem knihtisku a televize (Prot 8/20) se autor dostává k videu a internetu.
Po úvodu (Prot 6/20) pojednává autor současné negativní i pozitivní očekávání církve v souvislosti s tím, co pro církev a společnost znamenala „nová média“ tj. knihtisk a televize v historii.
Text: Lukáš 11,5–13, 1. čtení: Ex 32,7–14
… Kdo to za mnou přišel? Kámoš na cestách? Viděli jsme se včera? Nebo před 50 lety? Je to můj nejlepší kámoš, nebo ho vidím podruhé v životě? Nic o něm nevíme.
V minulém čísle jsme přinesli anketu na téma kazatelé, sbory a zvěstování ve virtuálním prostoru během „korontény“. Počínaje tímto číslem budete moci sledovat řadu textů, které se tyto dojmy a zkušenosti (pro leckoho první) pokusí zařadit do širších souvislostí. Budeme vděčni, pokud na texty zareagujete a o tématu vznikne rozhovor.