Jiří Šamšula

Chápu, že i satira a lehký styl se musí umět a jak se mi sebekriticky ukazuje, ne každý ho umí napsat (a přečíst), každopádně smyslem onoho podčárníku, na který reagoval Zikmund, jistě nebylo pro sebe reklamovat, že hlásám pravé (nepromíchané) slovo Boží.

Vtip na sociálních sítích, který jsem viděl o Velikonocích, mě zasáhl: fotka kněze na kazatelně, pod tím nápis: „Muž, který věří, že Ježíš může být sušenkou (biscuit), trvá na tom, že lidé nemohou změnit své pohlaví.“

Mám dojem, že v poslední době se nejen v církvi, ale zvláště v mimocírkevním společenském veřejném prostoru znovuobjevuje to, čemu se tradiční dogmatickou hantýrkou říká individuální eschatologie.

Zapůsobí na vás až surreálný (nebo spíše popartový) grafický nářez plný barev, kterým je zobrazen jeden ze dvou paralelních světů, mezi nimiž se postavy filmu pohybují: tedy utopický Barbieland (později na chvíli Kendom), „cukrkandlová verze rajské zahrady“ (Šrajer).

Karl Barth ovlivnil protestantskou teologii 20. století jako nikdo jiný, a to v různých směrech. Jako nikdo jiný upozornil na lidskou podmíněnost bible.

Liberální teologie 19. století v rámci objevu historické podmíněnosti nejen autoritativních náboženských textů, ale vůbec všech duchovních fenoménů, odmítla výjimečné postavení bible založené na staroprotestantské nauce o inspiraci a bezvýhradně bibli vydala historicko-kritickému zkoumání.

Na začátku předešlu teologickou tezi, kterou budeme rozvíjet v dalších dílech: Bible není Božím slovem jako taková, ale Božím slovem se stává.

Nejdřív několik základních vymezení k pojmu fundamentalismus (při vědomí jeho mnohoznačnosti)

Fundamentalista, heretik: Jde samozřejmě o třaskavé, útočné pojmy, implikující, že skončila diskuse.